Élie Ducommun (19. února 1833 – 7. prosince 1906) byl švýcarský mírový aktivista a organizátor, který se významně zasloužil o rozvoj mezinárodního mírového hnutí. V roce 1902 získal Nobelovu cenu za mír, kterou sdílel s Charlesem Albertem Gobatem.
Ducommun se narodil 19. února 1833 v Ženevě ve Švýcarsku. V mládí pracoval jako vychovatel a učitel jazyků, působil také jako novinář. V letech 1869–1873 byl překladatelem pro švýcarské spolkové kancléřství, kde získal zkušenosti s administrativou a mezinárodní korespondencí.
V roce 1867 se podílel na založení Ligue de la paix et de la liberté (Liga za mír a svobodu). Současně vykonával další zaměstnání; v letech 1873 až 1891 působil jako tajemník železniční společnosti Jura‑Simplon. Díky své organizační zdatnosti a kontaktům ho v roce 1891 pověřili vedením nově založeného Mezinárodního úřadu pro mír (Bureau international de la paix) se sídlem v Bernu, první stálé nevládní mezinárodní mírové organizace. Ducommun odmítl přijmout plat za tuto funkci s tím, že chce pracovat výhradně z idealistických důvodů.
Jako ředitel Mezinárodního úřadu pro mír Ducommun budoval širokou síť národních mírových společností, organizoval mezinárodní konference, zajišťoval stálou výměnu informací a vydávání bulletinu úřadu. Jeho schopnosti v administrativě a korespondenci přispěly k tomu, že se kancelář stala centrem koordinace evropského mírového hnutí. Za tuto dlouholetou a efektivní činnost mu byla společně s Gobatem v roce 1902 udělena Nobelova cena za mír. Funkci ředitele organizace zastával až do své smrti.
Ducommun zemřel 7. prosince 1906 v Bernu ve Švýcarsku z neznámých příčin ve věku 73 let. Jeho životní dílo se uplatnilo především v institucionalizaci mezinárodní spolupráce pro mír a ve vytvoření trvalých komunikačních kanálů mezi pacifistickými organizacemi.
