Deimatická obrana: deimatické chování vs. aposematika – význam a příklady

Deimatická obrana vs. aposematika: jak bluffují živočichové, jak rozpoznat varovné signály, jejich význam a konkrétní příklady v přírodě.

Deimatická obrana spočívá v tom, že kořist predátory vyplaší a získá tak čas na útěk. Predátor je šokován a často po leknutí uskočí zpět. Tuto taktiku používá mnoho kořistí, když se predátor přiblíží. Jedná se o obranu proti predátorům.

Tato metoda je falešná, zatímco skutečný aposematický varovný signál je pravý. Mnoho druhů žab dává varovné signály, ale jen některé z nich mají jedové žlázy.

Podle reakcí zvířat, která je vidí, se projevy klasifikují jako deimatické nebo aposematické.

1. Pokud jsou predátoři zpočátku vyděšeni, ale naučí se žrát předvádějící se kořist, je předvádění klasifikováno jako deimatické a kořist blafuje;
2. Pokud se kořisti vyhýbají i poté, co ji ochutnají, je tento projev považován za aposematický, což znamená, že kořist je skutečně nechutná.

Ve druhém případě je chování deimatické i aposematické. Dravce to vyděsí a projev skutečně naznačuje, že kořist je špatná k jídlu.

Jak deimatická obrana funguje

Deimatické projevy využívají moment překvapení a senzorní přednosti predátora. Náhlá změna tvaru, barvy, pohybu nebo hlasitý zvuk může u dravce vyvolat startle reflex — krátké zastavení, úlek nebo ústup, který dává útočníkovi čas na útěk. Deimatika často neznamená skutečnou nebezpečnost; cílem je vyvolat dočasný strach, ne zranit nepřítele.

Projevy mohou být:

• vizuální — náhlé odhalení jasných barev nebo skvrn (např. spodní strana křídel), oči podobné skvrny (eyespoty), roztažení těl nebo hřebenů;
• akustické — praskání listů, syčení, hlasité zvuky produkované tělem;
• taktilní nebo pohybové — prudké trhnutí, zvednutí končetin, nafouknutí těla.

Příklady deimatického chování

Mezi dobře známé příklady patří:

• motýli a můry (např. Catocala, babočka paví oko) — při rozprostření křídel se odhalí nápadné barevné vzory nebo oči, které mohou imitovat oči většího zvířete;
• ještěři (např. chřestýšovití) a druhy jako frill-necked lizard — rozšíření hrdla nebo frillu a otevření tlamy pro zastrašení;
• chobotnice a sépie — náhlé změny barvy, záblesky a stříkání inkoustu jako rozptýlení a startle prvek;
• některé žáby a hmyzí larvy — vystavení kontrastních barev při ohrožení, které může predátora na chvíli zmást.

Rozdíl mezi deimatikou a aposematikou

Deimatika je především taktika „lekacího“ efektu: působí krátkodobě, je často falešná a je účinná hlavně proti nezkušeným nebo překvapeným predátorům. Aposematika je naopak varovný signál, který indikuje skutečnou obrannou schopnost (např. jed, zápach, pichlavé chlupy). Aposematické zbarvení je stabilní a učí predátory dlouhodobé vyhýbání.

Klíčovým rozlišovacím kritériem je učení predátora: pokud se po ochutnání nebo napadení kořisti predátor dál vyhýbá, jde o aposematiku; pokud si predátor po prvotním leknutí zvykne a kořist sní, jde o deimatický blaf.

Kombinace strategií a evoluční souvislosti

Některé druhy kombinují obě strategie: mohou nejprve vyděsit predátora deimatickým zjevením a současně disponovat opravdovou chemií, která činí konzumaci nepříjemnou — v takovém případě je signál jak startle, tak skutečné varování. Také se vyskytuje mimikry: Batesiánští mimikové napodobují aposematické druhy, aby získali ochranu, aniž by sami byli jedovatí.

Evolučně deimatické projevy využívají senzitivitu smyslů predátorů a krátkodobé heuristiky (rychlá rozhodnutí). Pokud jsou predátoři často zkušenější nebo je signál příliš častý bez skutečného zábranového efektu, může být selekčně méně výhodný a v populaci klesat.

Ekologické a praktické poznámky

• Úspěšnost deimatiky závisí na typu predátora — někteří lovci snadno překonají startle efekt, jiní jsou na něj citliví.
• Deimatické projevy mohou zvyšovat šanci na útěk, ale zároveň mohou přitahovat pozornost jiných dravců; jsou tedy kompromisem mezi výhodou a rizikem.
• V experimentech s ptáky a jinými predátory se opakovaně ukazuje, že bez skutečné nepříjemné zkušenosti se deimatické druhy mohou stát snadnou kořistí poté, co efekt jednou „vyprchá“.

Stručně řečeno: deimatická obrana je „lekací“ strategie založená na překvapení; aposematika je pravé varování založené na skutečné obraně. Obě strategie hrají v přírodě důležitou roli a často se navzájem překrývají nebo doplňují.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to deimatická obrana?

Otázka: Co se stane s dravcem, když je vyplašen deimatickou obranou?

Otázka: Jaký je účel deimatické obrany?

Otázka: Jak se liší skutečný aposematický varovný signál od deimatické obrany?

Otázka: Které druhy často vysílají varovné signály?

Otázka: Mají všechny druhy žab, které předvádějí varovné signály, jedové žlázy?

Otázka: Jak se projevy klasifikují jako deimatické nebo aposematické?

Hledání podle dopisu