Kategorický imperativ
Kategorický imperativ je myšlenka filozofa Immanuela Kanta o etice. Kant říkal, že "imperativ" je něco, co člověk musí udělat. Například: pokud chce člověk přestat mít žízeň, je imperativem, aby se napil. Kant říkal, že imperativ je "kategorický", když platí vždy a ve všech situacích.
Příklad žíznivého člověka Kant nazval Hypotetický imperativ. Kant použil hypotetický imperativ k vysvětlení svých myšlenek o etice kategorického imperativu. Například když se člověk rozhodne pít vodu, obvykle se nejedná o morální volbu, bez ohledu na to, proč vodu pije. Pokud má člověk velkou žízeň, pak je hypotetickým imperativem, aby se vody napil.
Namísto hypotetického imperativu se podle Kanta morální volby řídí kategorickým imperativem. Kategorický imperativ je něco, co člověk musí udělat bez ohledu na okolnosti. Pro eticky jednajícího člověka je nezbytné, aby se rozhodoval na základě kategorického imperativu. Jiným způsobem lze říci, že etický člověk se řídí "univerzálním zákonem" bez ohledu na situaci.
Kant vysvětlil své myšlenky o dodržování kategorického imperativu zavedením ještě jedné myšlenky, kterou nazval "maximou". Maxima je jiný způsob, jak v jedné větě vyjádřit, co chceme dělat a proč to chceme dělat. Etické maximy se můžeme naučit tak, že na ně aplikujeme test kategorického imperativu. A řekl, že můžeme žít eticky, pokud tyto maximy budeme používat, kdykoli se budeme rozhodovat.
Kategorický imperativ, hypotetický imperativ a maximu můžeme vidět na příkladu žíznivého muže.
Muž, který se na jednu noc zavřel sám v pokoji a nepřinesl si s sebou nic kromě láhve vody. Muž celý den nic nepil a má velkou žízeň. Tohoto muže můžeme nazvat "Žíznivý muž". Hypotetický imperativ by mohl znít: "Žíznivý člověk se musí napít vody, pokud chce přestat mít žízeň.". Pokud by Žíznivý muž žil podle zásady založené na tomto hypotetickém imperativu, mohla by znít: "Pokud mohu, budu pít vodu, kdykoli budu mít žízeň.".
V tomto příkladu nečiní Žíznivý muž žádnou zřejmou morální volbu. Někteří filozofové by řekli, že žíznivého muže napadne rozumná maxima. Na základě maximy Žíznivého muže se brzy napije vody.
O několik minut později je do místnosti přiveden druhý muž. Oběma mužům je řečeno, že v pokoji zůstanou celou noc a že se za nimi nikdo jiný do rána nevrátí. Žíznivý muž ještě neotevřel láhev s vodou. Nový muž už mnoho dní neměl co pít. Druhý muž zjevně umírá na dehydrataci. Pokud mu nebude brzy podána voda, zemře. Tomuto druhému muži můžeme říkat "Umírající muž".
Žíznivý muž se nyní musí rozhodnout, zda se o vodu podělí, nebo ji vypije sám.
Žíznivý člověk nežije podle maximy "napiji se vody, když mám žízeň", protože tato maxima neprošla testem univerzálního splnění kategorického imperativu. Žíznivý člověk věří, že kategorický imperativ je zlaté pravidlo. Aby byl Žíznivý muž etickým člověkem, věří, že se musí vždy chovat k druhým tak, jak by chtěl, aby se oni chovali k němu. Z kategorického imperativu Zlatého pravidla si Žíznivý muž osvojil maximu: "Dám cokoli, co mohu, komukoli, koho potkám, pokud ten člověk potřebuje to, co mám, mnohem více než já. "
Žíznivý muž se připravuje na rozhodnutí, zda vodu, kterou chce vypít, vypije, nebo zda ji dá Umírajícímu muži. Žíznivý muž si obě možnosti vyzkouší porovnáním se svou maximou. Vidí, že je nutné, aby vodu dal Umírajícímu.
Žíznivý muž podá vodu umírajícímu muži. Umírající vypije téměř celou láhev, ale pak se posledním douškem udusí. Žíznivý muž nemůže nic udělat, aby se přestal dusit, a Umírající muž umírá.
Existuje mnoho filozofií etiky a mnoho filozofů, kteří mají velmi odlišné názory. Někteří filozofové by mohli říci, že by bylo etické, kdyby si Žíznivý muž nechal láhev na pití pro sebe. Vždyť to byla jeho láhev a mohl si s ní dělat, co chtěl. Jiní filozofové by mohli říci, že Žíznivý muž se eticky mýlil, když dal láhev Umírajícímu muži, protože voda nakonec Umírajícího muže udusila.
Kantova myšlenka kategorického imperativu by říkala, že Žíznivý muž se rozhodl správně, ze správných důvodů a tato etická rozhodnutí učinil logickým způsobem.
Důležitou součástí Kantovy myšlenky je, že morálnost volby je založena na tom, proč volbu činíme (záměr), a nikoli na tom, co se stane poté, co ji učiníme (důsledek). Další důležitou součástí Kantovy myšlenky je, že tato etická rozhodnutí nejsou pravidly nebo zákony, které nám byly předány (univerzální zákon nebo objektivně pravdivé etické tvrzení). Kant se domníval, že etická rozhodnutí musí být založena na logice a rozumu (správné uvažování neboli deduktivní uvažování).
Kant tyto myšlenky rozvedl tím, že bychom se k druhým lidem měli chovat jako k osobám, a ne jako k nástrojům, které nám mohou nějakým způsobem pomoci. Říkal, že bychom tak měli činit na základě etické povinnosti, kterou mají všechny osoby vůči sobě navzájem, etické povinnosti, kterou lze nazvat univerzálním zákonem. Kantovy myšlenky o tomto univerzálním zákonu a kategorickém imperativu jsou důležitými základními součástmi filosofie absolutismu.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to kategorický imperativ?
Odpověď: Kategorický imperativ je myšlenka navržená Immanuelem Kantem, která říká, že morální rozhodnutí by měla být založena na univerzálním zákonu bez ohledu na situaci. To znamená, že etická rozhodnutí nejsou založena na pravidlech nebo zákonech, které nám byly předány, ale měla by se opírat o logiku a rozum.
Otázka: Co je to hypotetický imperativ?
Odpověď: Hypotetický imperativ je příklad, který Kant použil k vysvětlení svých myšlenek o etice kategorického imperativu. Odkazuje na něco, co člověk musí udělat, aby dosáhl určitého cíle, například napít se vody, když má žízeň. Obvykle nezahrnuje žádné morální rozhodnutí.
Otázka: Co je to maxima?
Odpověď: Maxima je jiný způsob, jak v jedné větě říci, co chceme udělat a proč to chceme udělat. Podle Kanta nám maximy mohou pomoci při etickém rozhodování, pokud je budeme používat vždy, když se budeme rozhodovat, a budeme je testovat podle testu kategorického imperativu.
Otázka: Jak Kant vysvětlil své představy o dodržování kategorického imperativu?
Odpověď: Kant vysvětlil své myšlenky o dodržování kategorického imperativu zavedením ještě jedné myšlenky, kterou nazval "maxima". Řekl, že maximy nám mohou pomoci žít etický život, pokud je budeme používat, kdykoli se budeme rozhodovat, a budeme je testovat podle testu kategorického imperativu.
Otázka: Jak nám mohou maximy pomoci naučit se etickým maximám?
Odpověď: Maximy nám mohou pomoci naučit se etické maximy tím, že je budeme při rozhodování používat na základě testu kategorického imperativu. To nám umožní zjistit, zda naše rozhodnutí odpovídá univerzálnímu zákonu, či nikoli, a tím určit, zda je eticky správné, či nikoli.
Otázka: Jaká byla maxima Žíznivého muže?
Odpověď: Maxima Žíznivého muže zněla: "Pokud mohu, budu pít vodu, kdykoli budu mít žízeň". Tato maxima však selhala při zkoušce, zda je univerzálně splnitelná pro všechny situace podle Kantovy myšlenky kategorického imperativu, a tak přijal jinou maximu, která zněla: "Dám cokoli, co mohu, komukoli, koho potkám, pokud ten člověk potřebuje to, co mám, mnohem více než já." Žíznivý muž se tedy rozhodl, že bude mít v životě více než jen to, co má.
