Cao Cao (曹操 155-220) byl čínský generál. Podařilo se mu ovládnout posledního chanského císaře Siana a podmanit si celou severní Čínu.
V roce 184 Cao Cao shromáždil armádu, aby bojovala proti povstání Žlutých šátků. Poté, co se Dong Zhuo v roce 189 zmocnil císaře Liu Biana a sesadil ho ve prospěch jeho bratra Liu Xie (císaře Xiana), vznikla proti Dongovi koalice místních vojevůdců z celé země. Svolal ji Cao Cao, vedl ji Yuan Shao a přidalo se k ní mnoho mocných válečníků. Po Dong Zhuově smrti rukou jeho nevlastního syna Lü Bua byl císař Xian ovládán Dongovými spolupracovníky. V roce 195 uprchl do Chang'anu (starého hlavního města), ale málem zemřel hlady. Cao Cao ho v roce 196 zachránil a přivedl na své místo v Xuchangu.
S císařem pod kontrolou se Cao Caovi podařilo zabít většinu menších vojevůdců v severní Číně a v roce 200 dokonce porazit Lü Bua a mocného Yuan Shaoa u Guandu. Pokusil se dobýt i jih, ale Liu Bei a Sun Quan se mu postavili a porazili jeho vojska v bitvě u Rudých útesů. Cao Cao vedl několik tažení proti jihu, ale s poměrně malým úspěchem. Také se mu podařilo nechat zabít slavného generála Guan Yu generálem Sun Quana Lü Mengem.
Cao Cao zemřel v roce 220 a jeho syn Cao Pi ho následoval v čele císaře. Ten ho nakonec ještě téhož roku sesadil a stal se císařem Wen z Wei, čímž se jeho otec posmrtně stal císařem Wu z Wei.
