Sběrnicová síť je uspořádání v místní síti (LAN), ve kterém je každý uzel (pracovní stanice nebo jiné zařízení) připojen k hlavnímu kabelu nebo spoji nazývanému sběrnice. Fyzicky i logicky vede jediný kabel („backbone“) podél všech zařízení a všechna zařízení sdílejí stejný přenosový kanál.

Sběrnicová topologie bývala běžná v raných implementacích Ethernetu (např. 10BASE5 a 10BASE2). Pro správnou funkci sběrnicové sítě jsou na obou koncích kabelu nutné zakončovací odpory (terminátory), které zabrání odrazům signálu. Sdílené médium také znamená, že všechna zařízení patří do jedné kolizní domény — proto se v původním Ethernetu používal mechanizmus CSMA/CD (Carrier Sense Multiple Access with Collision Detection) pro zjišťování a řešení kolizí.

Výhody

  • Jednoduchost a nízké náklady: instalace vyžaduje méně kabeláže než některé jiné topologie — hlavní kabel vede podél všech uzlů.
  • Snadné rozšíření: další uzly lze přidat podél sběrnice bez výrazné přestavby celé sítě (u některých médií stačí připojit nový konektor).
  • Odolnost vůči selhání jednotlivých uzlů: porucha jednoho zařízení obvykle neovlivní komunikaci ostatních uzlů, pokud není přerušen samotný kabel.
  • Jasná topologická koncepce: jednoduché schéma usnadňuje pochopení logického toku dat po sběrnici.

Omezení a nevýhody

  • Jedna porucha kabelu může ochromit síť: přerušení nebo poškození sběrnice (např. prasklý kabel, uvolněný konektor nebo chybějící terminátor) většinou způsobí ztrátu komunikace pro celou segmentovanou část sítě.
  • Sdílená propustnost: celá sběrnice má sdílenou pásmovou kapacitu. S nárůstem počtu uzlů klesá efektivní dostupná šířka pásma pro každé zařízení a roste počet kolizí.
  • Omezená délka a počet uzlů: fyzická délka segmentu je omezená kvůli útlumu signálu a časování (např. u 10BASE2 je maximální délka segmentu přibližně 185 m, u 10BASE5 kolem 500 m). Překročení limitů může znemožnit detekci kolizí a způsobit nestabilitu.
  • Obtížnější diagnostika a údržba: lokalizace poruchy na kabelu může být náročnější než u topologií s centralizovaným prvkem; navíc některá média (např. koaxiální kabel) neumožňují „hot‑swap“ bez přerušení provozu.
  • Nevhodné pro rozsáhlé nebo rozptýlené sítě: pokud jsou uzly rozmístěny na velké vzdálenosti nebo mimo společnou linii, instalace sběrnice je nepraktická.
  • Zastaralá v moderních LAN: většina současných sítí používá fyzicky hvězdicovou topologii s přepínači (switche), které eliminují kolizní domény a zvyšují výkon a škálovatelnost.

Technické poznámky a příklady

  • Terminátory: správné zakončení kabelu je zásadní — chybějící nebo vadný terminátor způsobí odrazy a poruchy komunikace.
  • Konektory a spoje: u koaxiálních sběrnic se používaly BNC konektory a T‑spojky; u modernějších sběrnicových řešení (např. některé průmyslové sběrnice) jsou jiné typy konektorů.
  • Příklady: 10BASE5 (thicknet) a 10BASE2 (thinnet) jsou historické standardy Ethernetu pracující na principu sběrnice. Dnes jsou spíše historickou zajímavostí nebo se vyskytují v legacy instalacích.
  • Alternativní použití sběrnic: princip sběrnice je nadále běžný v průmyslových sběrnicích (např. některé fieldbusy), v automobilech (CAN bus) nebo v embedded systémech, kde je sdílené médium žádoucí a rozsahy jsou omezené.

Doporučení při volbě topologie

  • Pro nové LAN nasazení obvykle preferujte fyzickou hvězdici se switchem (lepší škálovatelnost, izolace kolizí).
  • Sběrnicová topologie má smysl pro malé, jednoduché nebo dočasné instalace, případně při práci se specifickými průmyslovými sběrnicemi.
  • Při údržbě starších sběrnic zkontrolujte terminátory, kontinuitu kabelu a kvalitu konektorů; při migraci na moderní infrastrukturu plánujte segmentaci a přechod na přepínače pro zlepšení výkonu.

Topologie sběrnicové sítě tak představuje jednoduché a přehledné řešení s výhodami v nákladech a rozšiřitelnosti, avšak s omezeními v robustnosti, délce a výkonu, které ji činí v mnoha případech méně vhodnou pro současné rozsáhlé LAN.