Stephenson 2-18: červený veleobr v Stephenson 2 — jedna z největších hvězd
Stephenson 2-18 — červený veleobr a jeden z největších a nejsvítivějších RSG, 2150× větší než Slunce, v hvězdokupě Stephenson 2 v souhvězdí Štíra.
Stephenson 2-18 (St2-18, známá také jako Stephenson 2-DFK 1 a RSGC2-18) je červený veleobr (RSG). Nachází se v těsné blízkosti a je možným členem otevřené hvězdokupy Stephenson 2. Leží přibližně 6 000 parseků (≈ 20 000 světelných let) od Země v souhvězdí Štíra a patří mezi největší známé hvězdy.
Poloha a členství v hvězdokupě
St2-18 byla objevena v rámci infračervených průzkumů hustě zahuštěných oblastí Galaxie, kde je viditelnost ve viditelném světle silně potlačena prachem. Její příslušnost k hvězdokupě Stephenson 2 (RSGC2) je pravděpodobná, ale není úplně bez pochyb — některé studie uvádějí, že by mohla být buď skutečným členem kupy, nebo náhodně ležet v jejím směru. Určení členství ovlivňuje odhad vzdálenosti a tím i fyzikálních parametrů hvězdy.
Velikost, svítivost a teplota
St2-18 patří také mezi nejsvítivější červené veleobry. Ve starších odhadech se její poloměr udával jako přibližně 2150násobek poloměru Slunce, což odpovídá objemu zhruba 10 miliardkrát většímu než objem Slunce. Pokud by byla postavena do středu Sluneční soustavy, její povrch by zasahoval přibližně na vzdálenost ~10 AU (tedy za dráhu Saturnu). Tyto čísla jsou ale velmi závislá na přesné vzdálenosti, měření svítivosti a především na modelu atmosféry hvězdy.
Hvězda má spektrální typ M6, což je pro veleobry poměrně chladné klasifikační zařazení; odpovídající efektivní teplota je asi ≈ 3 200 K. Díky nízké teplotě emituje většinu své energie v infračervené části spektra, což usnadnilo její detekci v IR průzkumech.
Nepřesnosti a metodika měření
Odhady poloměru a svítivosti u tak vzdálených a prašných objektů jako St2-18 mají značné nepřesnosti. Hodnoty závisí na:
- přesnosti vzdálenosti (paralaxy nejsou použitelné kvůli velké vzdálenosti a extinkci),
- přesném určení bolometrické svítivosti (nutné zohlednit vyzařování v infračervené oblasti a absorpci prachem),
- předpokladech o teplotě a emisních vlastnostech atmosféry (opět ovlivňuje odhad poloměru z použití Stefanova–Boltzmannova zákona).
Výsledkem je, že různé studie dávají poměrně široký rozptyl hodnot; některé novější analýzy proto uvádějí menší poloměry a svítivosti než původní odhady, zatímco jiné je potvrzují.
Hmotnost, vývoj a konečný osud
St2-18 vznikla jako masivní hvězda a nyní je ve fázi červeného veleobra — pozdní stadium vývoje u hvězd s vysokou počáteční hmotností. Přesná současná i původní hmotnost jsou nejisté, ale obvykle se u podobných objektů odhadují hodnoty řádově desítky hmot Slunce. V závěru svého života pravděpodobně exploduje jako supernova (nejčastěji typ II), čímž obohatí okolní prostor o těžší prvky a zanechá buď neutronovou hvězdu, nebo černou díru, v závislosti na konečné hmotě jádra.
Pozorování a praktické informace
St2-18 není pozorovatelná pouhým okem kvůli velké vzdálenosti a extinkci; je snáze detekovatelná v infračervených a rádiových vlnových délkách. Pro studium takových objektů astronomové využívají infračervené dalekohledy a spektroskopii, která umožňuje určit spektrální typ, teplotu a některé chemické znaky atmosféry. Dále se ve výzkumu uplatňují i pozorování molekulárních a maserových emisí v rádiovém oboru u vyzařujících okolních obálek plynů a prachu.
Stručně řečeno, Stephenson 2-18 je zajímavý příklad extrémně velkého červeného veleobra — objektu, který nám pomáhá lépe porozumět konečným fázím života masivních hvězd, i omezením měření, která při tom astronomové mají.
Vyhledávání