Severus (Lucius Septimius Severus, 11. dubna 145 n. l. - 4. února 211 n. l.) byl římský císař v letech 193 až 211. Severus se narodil v Leptis Magna v provincii Afrika. Severus se narodil jako Afričan a na některých portrétech je tak i zobrazen. V roce 187 se oženil s Julií Domnou pocházející ze Sýrie.
V mládí Severus postupoval za vlády Marka Aurelia a Commoda. Severus se chopil moci po smrti císaře Pertinaxe v roce 193 během tzv. roku pěti císařů. Po sesazení dosavadního císaře Didia Juliana v nekrvavém převratu Severus bojoval se svými soupeři, generály Pescenniem Nigerem a Clodiem Albinem. Niger byl poražen v roce 194 v bitvě u Issu a Albinus o tři roky později v bitvě u Lugdunum.
Po upevnění své vlády vedl Severus krátkou válku proti Parthské říši a v roce 197 vyplenil její hlavní město Ktésifon. V roce 202 podnikl tažení do Afriky proti Garamantům, krátce dobyl jejich hlavní město Garamu a radikálně rozšířil jižní hranici říše.
Na konci své vlády bojoval proti Piktům v Kaledonii a posílil Hadriánův val v Británii. Severus zemřel v roce 211 v Eboracu a jeho nástupci se stali jeho synové Caracalla a Geta. Nástupnictvím svých synů založil Severus Severovskou dynastii, poslední dynastii říše před krizí třetího století.
