Richard III. – kontroverzní anglický král (1452–1485), poslední Plantagenet
Richard III. – kontroverzní anglický král: vzestup, zmizení princů v Toweru, bitva u Bosworthu, nález roku 2012 a znovupohřbení 2015. Rozporuplné dědictví mezi padouchem a reformátorem.
Richard III (2. října 1452 – 22. srpna 1485) byl anglický král. Vládl v letech 1483 až 1485 jako poslední král z rodu Plantagenetů. Narodil se na Fotheringhayském hradě jako mladší syn Richarda, 3. vévody z Yorku, a Cecily Nevilleové.
Dětství a pozice v rodu Yorků
Richard vyrostl v době dynastických bojů zvaných války růží, kdy byly rody Yorků a Lancasterů v otevřeném konfliktu o anglický trůn. Byl mladším bratrem krále Eduarda IV. a nejprve nesl titul vévody z Gloucesteru. V průběhu dospívání a dospělosti zastával důležité vojenské a správní funkce, získal si pověst schopného vojevůdce a správce.
Nástup na trůn
Po náhlém úmrtí Eduarda IV. v dubnu 1483 nastala dynastická krize. Eduardův dvanáctiletý syn se stal králem Eduardem V., avšak Richardovi byla svěřena role „protektora“ s úkolem řídit království, dokud mladý panovník nedosáhne dospělosti. Richard však učinil kroky vedoucí k tomu, že sám přijal korunu. Posloupnost událostí zahrnovala přijetí zákonného aktu známého jako Titulus Regius (prohlášením o nelegitimnosti dětí Eduarda IV.), kterým byl Richard formálně uveden na trůn. Korunován byl v červenci 1483.
Zmizení princů v Toweru
Krátce po Richardově nástupu došlo v londýnském Toweru ke zmizení mladých princů – Eduarda V. a jeho mladšího bratra. Jejich osud zůstává jedním z největších historických tajemství. Mnozí současníci i pozdější kronikáři obviňovali Richarda, že nechal chlapce zavraždit, ale důkazy nejsou jednoznačné a historici se v názorech rozdělují. Kromě Richarda se objevily i jiné možné verze událostí, včetně zapojení jiných politických aktérů té doby.
Vládnutí, reformy a kritika
Krátká Richardova vláda byla poznamenána jak potlačováním vnitropolitických nepokojů (např. povstání vévody z Buckinghamu), tak snahami o stabilizaci země. Někteří kronikáři a moderní historici oceňují, že za svého panování Richard prosazoval opatření směřující ke zlepšení soudnictví a ochraně drobných držitelů majetku proti bezprávným zásahům silnějších pánů. Zároveň je oceňována snaha o účinnější správu a disciplinu u lén.
Na druhé straně zůstává Richardova pověst zatížena obviněními z krutosti a intrik. Výrazně k ní přispěla tudorovská propaganda, která po jeho smrti upevnila legitimizaci nové dynastie. Nejdůležitěji pak roli sehrála literární podoba – Shakespearova hra Richard III představila krále jako bezcharakterního zparchantělého padoucha a výrazně ovlivnila pozdější mínění veřejnosti.
Bitva u Bosworthu a smrt
Richard čelil vzpouře vedené Jindřichem Tudorem (později Jindřichem VII.), který získal podporu nespokojených šlechticů i části Yorkistů. Rozhodující byla bitva na Bosworthském poli dne 22. srpna 1485. V bitvě Richard padl a jeho armáda byla poražena; tím skončila éra Plantagenetů a nastoupila dynastie Tudorovců. Jeho tělo bylo po bitvě pohřbeno v kapli kláštera Minoritů v Leicesteru.
Archeologické objevy a nové poznatky
Richardův hrob byl v průběhu času ztracen, a až v roce 2012 jej archeologický tým z University of Leicester objevil pod parkovištěm na místě bývalého kláštera Greyfriars. Analýza kostry potvrdila stopy bojových ran odpovídajících popisu smrti v bitvě; zejména byla nalezena těžká zranění lebky a další rány. Soudní a lékařské studie kostry prokázaly také zakřivení páteře (scoliosis), což vysvětluje, proč byl někdy Richard popisován jako „zkřivený“ – ono zakřivení však podle expertů nebylo nutně tak výrazné, jak jej vykreslil pozdější literární mýtus.
Po rozsáhlých diskusích o tom, kde by měl být na důstojném místě znovu pohřben, proběhlo slavnostní přenesení a znovupohřbení jeho ostatků v leicesterské katedrále v březnu 2015.
Odkaz a historiografie
Richard III. zůstává jednou z nejkontroverznějších postav anglických dějin. Po staletí byl vnímán jako symbol tyranie díky tudorovské interpretaci a dramatickému ztvárnění v divadle. Od 20. století se však objevují revizní studie, které usilují o objektivnější posouzení jeho vlády. Skupiny jako Richard III Society a řada moderních historiků připomínají jak jeho chyby, tak i reformní snahy a administrativní opatření, které měly pozitivní dopad na některé oblasti správy a práva.
Osobní život: Richard se oženil s Annou Nevilleovou (vdova po Jetřichu z Westminsteru), s níž neměl přežívající legitimní potomky. V některých pramenech se zmiňuje i nemanželský syn, avšak díky absenci přímého legálního dědice se po jeho smrti ujal vlády Jindřich Tudor a zahájil epochu Tudorovců.
Richardův život i smrt nadále přitahují pozornost historiků, archeologů, literátů i veřejnosti a jeho postava slouží jako příklad toho, jak politická propaganda, dramatická fikce a nové vědecké poznatky mohou formovat a měnit historickou reputaci.
Raný život
Richard byl nejmladším synem Richarda, vévody z Yorku. Měl tři starší bratry, Edwarda, Edmunda a Jiřího. Richard, vévoda z Yorku, i jeho druhý syn Edmund padli v bitvě během války růží. Nejstarší syn Eduard byl velmi dobrý voják a v bitvě proti vládnoucímu králi Jindřichovi VI. získal anglický trůn. Eduard se poté stal anglickým králem Eduardem IV. a jeho dva bratři, Jiří a Richard, se stali velmi mocnými muži.
Richard se oženil s Annou Nevillovou, jejíž otec byl kdysi rodinným přítelem. Richard a Anna se znali od dětství, ale Anna byla odvezena do Francie, kde se provdala za prince z Walesu, syna Jindřicha VI. Když byl princ Waleský zabit v bitvě, Anna ovdověla a brzy se provdala za Richarda, přestože byl nepřítelem jejího manžela. Richard a Anna žili na hradě Middleham v severním Yorkshiru. Měli jednoho syna, který dostal jméno Eduard po Richardově bratrovi, králi Eduardovi. Richard se často hádal se svým bratrem Georgem, který byl ženatý s Anninou sestrou Isabel. Král Eduard se rozzlobil natolik, že Jiřího zavřel do vězení, kde zemřel.
Král Eduard se oženil s Alžbětou Woodvillovou, která byla vdaná už dříve a měla mnoho příbuzných. Její příbuzní se brzy stali velmi bohatými a mocnými, což vyvolalo špatné pocity mezi těmi, kteří byli před sňatkem v králově přízni. Eduard a Alžběta měli několik dětí, včetně dvou synů, kteří dostali jména Eduard a Richard.
Když Eduard IV. v dubnu 1484 náhle zemřel, stal se jeho starší syn králem Eduardem V., ale byl to ještě chlapec. Richard byl svým bratrem králem požádán, aby se o oba chlapce postaral. Obával se, že nový mladý král nebude schopen řádně vládnout zemi. Obával se také, že rodina Woodvillů bude brzy králi říkat, co má dělat, a vládnout zemi sama.
Richard král
O dva měsíce později převzal Richard trůn po svém synovci. Tvrdil, že sňatek Eduarda IV. s Alžbětou Woodvillovou nebyl řádným sňatkem, a proto se Eduard V. nemohl stát králem. Parlament poté přijal zákon, který s tím souhlasil. Dne 3. července byl korunován jako Richard III.
Richard poslal Eduarda a jeho bratra do londýnského Toweru. O několik měsíců později princové v Toweru zmizeli a už je nikdo nikdy neviděl. To se stalo záhadou princů v Toweru. Mnoho lidí se tehdy domnívalo, že král Richard někomu nařídil, aby je zabil. Mnoho historiků se na tom shoduje, ale jistotu nelze získat. Richard v té době v Londýně nebyl, ale chlapce hlídali muži, kteří mu byli věrní. Když lidé začali věřit, že Richard nařídil chlapce zabít, mnoho lidí se proti němu obrátilo. Jedním z nich byl Richardův přítel vévoda z Buckinghamu, který zahájil povstání, jež se nezdařilo. Hlavním Richardovým nepřítelem se pak stal Jindřich Tudor, vzdálený příbuzný rodu Lancasterů. Vrátil se do Anglie a shromáždil armádu.
V roce 1485 se Richardova a Jindřichova vojska utkala v bitvě na Bosworthském poli. Jindřich v bitvě zvítězil a stal se dalším anglickým králem jako Jindřich VII. Richard byl v bitvě zabit, i když pravděpodobně ne samotným Jindřichem. Byl posledním anglickým králem, který zemřel v bitvě. Utrpěl dvě zranění hlavy, která by ho téměř okamžitě zabila. Po bitvě bylo jeho tělo svlečeno a nahé odvezeno na hřbetě koně do Leicesteru. Byl pohřben v kostele Greyfriars.
Znovuobjevení a opětovné pohřbení těla
Kostel Greyfriars byl později zbořen a místo se stalo součástí zahrady velkého domu. Přibližně 200 let označoval místo hrobu kamenný sloup. Ten do roku 1844 zmizel. V průběhu let byly na místo přistavěny další budovy. V roce 1944 se okolí hrobu stalo parkovištěm pro nedaleké úřady. Nějakou dobu se lidé domnívali, že tělo bylo vhozeno do řeky. U mostu Bow Bridge v Leicesteru je cedule, která tuto historku vypráví, ale nebyla pravdivá.
V roce 2012 zahájili archeologové projekt, jehož cílem bylo najít tělo. Dne 24. srpna 2012 začali kopat na parkovišti a hned první den našli kostru. Dne 12. září vyslovili domněnku, že se jedná o kostru Richarda III. Dne 4. února 2013 oznámili, že jsou si jisti, že je to on. K ujištění použili testy DNA. Jeho kostra ukazuje, že byl zabit dvěma ranami do hlavy, což je podobný způsob, jakým podle autorů z 15. století zemřel. Ukazuje také, že tělo bylo po jeho smrti dále poškozeno.
26. března 2015 bylo tělo Richarda III. znovu pohřbeno. Nyní leží v hrobce v leicesterské katedrále.
Richardova kostra byla objevena v roce 2012.
Názory historiků
O tom, zda byl Richard III. dobrý, nebo špatný král, se diskutuje již mnoho let. Během své vlády, která trvala pouhé dva roky, byl v některých částech země, zejména na severu Anglie, velmi populární. Našlo se však dost lidí, kteří ho nenáviděli, aby se jeho nepřátelé postarali o to, že proti němu dokázali shromáždit velkou armádu a porazit ho v bitvě.
Často se říká, že "historii píší vítězové". Po vítězství Jindřicha VII. byl Richard III. ve spisech a příbězích často považován za padoucha. Například v Shakespearově hře Richard III. je zobrazen jako naprosté zlo. Na druhou stranu někteří spisovatelé z doby Richardovy vlády z něj dělají hrdinu a jeho chyby ignorují.
V roce 1605 William Camden napsal, že "žil hříšně, a přesto vydal dobré zákony". Moderní historici se také snaží být opatrní při hodnocení Richarda III. Někteří historici ho například chválí za to, že dal obyčejným lidem více práv. Mnozí si však také myslí, že skutečně nařídil zabití knížat v Toweru.
Mezi zákony, které Richard III. přijal, patřilo zrušení omezení tisku a prodeje knih, větší práva pro osoby obviněné ze zločinu, zákony na ochranu lidí před podvody při prodeji půdy, zákazy dalších druhů podvodů a změna zákonů z francouzštiny do angličtiny. Vytvořil Radu severu, která měla po následujících 150 let pomáhat řešit problémy v severní Anglii.
Otázky a odpovědi
Otázka: Kdo byl Richard III?
Odpověď: Richard III. byl anglickým králem v letech 1483 až 1485. Byl posledním králem z rodu Plantagenetů a součástí rodu Yorků během Války růží.
Otázka: Co se stalo, když Eduard IV. zemřel?
Odpověď: Když Eduard IV. zemřel, jeho dvanáctiletý syn se stal králem Eduardem V. a Richard dostal roli "protektora", což znamená, že bude řídit zemi, dokud Eduard V. nedosáhne dospělosti. Ale Richard III. se ujal trůnu sám.
Otázka: Co se stalo s Eduardem V. a jeho bratrem?
Odpověď: Brzy poté Eduard V. a jeho mladší bratr zmizeli, když žili v londýnském Toweru. Mnoho lidí začalo tvrdit, že je Richard nechal zabít, ale historici si tím nejsou jisti.
Otázka: Jak lidé na Richardovy činy reagovali?
Odpověď: Mnoho stoupenců rodu Yorků věřilo, že to udělal on, a obrátili se proti němu. Podařilo se mu potlačit vzpouru svého starého přítele vévody Buckinghama, ale čelil další vzpouře Jindřicha Tudora, která vedla k bitvě na Bosworthském poli, kde byl zabit a jeho armáda prohrála.
Otázka: Kde je Richard III. pohřben?
Odpověď: Jeho tělo bylo rychle pohřbeno v kostele v Leicesteru, ale pak bylo v roce 2012 znovu objeveno pod parkovištěm a v roce 2015 znovu pohřbeno v leicesterské katedrále.
Otázka: Jak byl Richard v průběhu času zobrazován?
Odpověď: Po mnoho let byl Richard III. vnímán jako padouch, a to díky podpoře tudorovských králů a královen i slavné Shakespearově hře "Richard III.". Téměř všichni tehdejší spisovatelé ho viděli buď jako hrdinu, nebo jako padoucha, přičemž někteří tvrdili, že navzdory tomu, že byl bezohledný, vytvořil mnoho dobrých zákonů, zatímco jiní tvrdili, že takové chování bylo pro tehdejší mocné lidi běžné.
Vyhledávání