Richard III (2. října 1452 – 22. srpna 1485) byl anglický král. Vládl v letech 1483 až 1485 jako poslední král z rodu Plantagenetů. Narodil se na Fotheringhayském hradě jako mladší syn Richarda, 3. vévody z Yorku, a Cecily Nevilleové.
Dětství a pozice v rodu Yorků
Richard vyrostl v době dynastických bojů zvaných války růží, kdy byly rody Yorků a Lancasterů v otevřeném konfliktu o anglický trůn. Byl mladším bratrem krále Eduarda IV. a nejprve nesl titul vévody z Gloucesteru. V průběhu dospívání a dospělosti zastával důležité vojenské a správní funkce, získal si pověst schopného vojevůdce a správce.
Nástup na trůn
Po náhlém úmrtí Eduarda IV. v dubnu 1483 nastala dynastická krize. Eduardův dvanáctiletý syn se stal králem Eduardem V., avšak Richardovi byla svěřena role „protektora“ s úkolem řídit království, dokud mladý panovník nedosáhne dospělosti. Richard však učinil kroky vedoucí k tomu, že sám přijal korunu. Posloupnost událostí zahrnovala přijetí zákonného aktu známého jako Titulus Regius (prohlášením o nelegitimnosti dětí Eduarda IV.), kterým byl Richard formálně uveden na trůn. Korunován byl v červenci 1483.
Zmizení princů v Toweru
Krátce po Richardově nástupu došlo v londýnském Toweru ke zmizení mladých princů – Eduarda V. a jeho mladšího bratra. Jejich osud zůstává jedním z největších historických tajemství. Mnozí současníci i pozdější kronikáři obviňovali Richarda, že nechal chlapce zavraždit, ale důkazy nejsou jednoznačné a historici se v názorech rozdělují. Kromě Richarda se objevily i jiné možné verze událostí, včetně zapojení jiných politických aktérů té doby.
Vládnutí, reformy a kritika
Krátká Richardova vláda byla poznamenána jak potlačováním vnitropolitických nepokojů (např. povstání vévody z Buckinghamu), tak snahami o stabilizaci země. Někteří kronikáři a moderní historici oceňují, že za svého panování Richard prosazoval opatření směřující ke zlepšení soudnictví a ochraně drobných držitelů majetku proti bezprávným zásahům silnějších pánů. Zároveň je oceňována snaha o účinnější správu a disciplinu u lén.
Na druhé straně zůstává Richardova pověst zatížena obviněními z krutosti a intrik. Výrazně k ní přispěla tudorovská propaganda, která po jeho smrti upevnila legitimizaci nové dynastie. Nejdůležitěji pak roli sehrála literární podoba – Shakespearova hra Richard III představila krále jako bezcharakterního zparchantělého padoucha a výrazně ovlivnila pozdější mínění veřejnosti.
Bitva u Bosworthu a smrt
Richard čelil vzpouře vedené Jindřichem Tudorem (později Jindřichem VII.), který získal podporu nespokojených šlechticů i části Yorkistů. Rozhodující byla bitva na Bosworthském poli dne 22. srpna 1485. V bitvě Richard padl a jeho armáda byla poražena; tím skončila éra Plantagenetů a nastoupila dynastie Tudorovců. Jeho tělo bylo po bitvě pohřbeno v kapli kláštera Minoritů v Leicesteru.
Archeologické objevy a nové poznatky
Richardův hrob byl v průběhu času ztracen, a až v roce 2012 jej archeologický tým z University of Leicester objevil pod parkovištěm na místě bývalého kláštera Greyfriars. Analýza kostry potvrdila stopy bojových ran odpovídajících popisu smrti v bitvě; zejména byla nalezena těžká zranění lebky a další rány. Soudní a lékařské studie kostry prokázaly také zakřivení páteře (scoliosis), což vysvětluje, proč byl někdy Richard popisován jako „zkřivený“ – ono zakřivení však podle expertů nebylo nutně tak výrazné, jak jej vykreslil pozdější literární mýtus.
Po rozsáhlých diskusích o tom, kde by měl být na důstojném místě znovu pohřben, proběhlo slavnostní přenesení a znovupohřbení jeho ostatků v leicesterské katedrále v březnu 2015.
Odkaz a historiografie
Richard III. zůstává jednou z nejkontroverznějších postav anglických dějin. Po staletí byl vnímán jako symbol tyranie díky tudorovské interpretaci a dramatickému ztvárnění v divadle. Od 20. století se však objevují revizní studie, které usilují o objektivnější posouzení jeho vlády. Skupiny jako Richard III Society a řada moderních historiků připomínají jak jeho chyby, tak i reformní snahy a administrativní opatření, které měly pozitivní dopad na některé oblasti správy a práva.
Osobní život: Richard se oženil s Annou Nevilleovou (vdova po Jetřichu z Westminsteru), s níž neměl přežívající legitimní potomky. V některých pramenech se zmiňuje i nemanželský syn, avšak díky absenci přímého legálního dědice se po jeho smrti ujal vlády Jindřich Tudor a zahájil epochu Tudorovců.
Richardův život i smrt nadále přitahují pozornost historiků, archeologů, literátů i veřejnosti a jeho postava slouží jako příklad toho, jak politická propaganda, dramatická fikce a nové vědecké poznatky mohou formovat a měnit historickou reputaci.

