Richard III.

Raný život

Richard byl nejmladším synem Richarda, vévody z Yorku. Měl tři starší bratry, Edwarda, Edmunda a Jiřího. Richard, vévoda z Yorku, i jeho druhý syn Edmund padli v bitvě během války růží. Nejstarší syn Eduard byl velmi dobrý voják a v bitvě proti vládnoucímu králi Jindřichovi VI. získal anglický trůn. Eduard se poté stal anglickým králem Eduardem IV. a jeho dva bratři, Jiří a Richard, se stali velmi mocnými muži.

Richard se oženil s Annou Nevillovou, jejíž otec byl kdysi rodinným přítelem. Richard a Anna se znali od dětství, ale Anna byla odvezena do Francie, kde se provdala za prince z Walesu, syna Jindřicha VI. Když byl princ Waleský zabit v bitvě, Anna ovdověla a brzy se provdala za Richarda, přestože byl nepřítelem jejího manžela. Richard a Anna žili na hradě Middleham v severním Yorkshiru. Měli jednoho syna, který dostal jméno Eduard po Richardově bratrovi, králi Eduardovi. Richard se často hádal se svým bratrem Georgem, který byl ženatý s Anninou sestrou Isabel. Král Eduard se rozzlobil natolik, že Jiřího zavřel do vězení, kde zemřel.

Král Eduard se oženil s Alžbětou Woodvillovou, která byla vdaná už dříve a měla mnoho příbuzných. Její příbuzní se brzy stali velmi bohatými a mocnými, což vyvolalo špatné pocity mezi těmi, kteří byli před sňatkem v králově přízni. Eduard a Alžběta měli několik dětí, včetně dvou synů, kteří dostali jména Eduard a Richard.

Když Eduard IV. v dubnu 1484 náhle zemřel, stal se jeho starší syn králem Eduardem V., ale byl to ještě chlapec. Richard byl svým bratrem králem požádán, aby se o oba chlapce postaral. Obával se, že nový mladý král nebude schopen řádně vládnout zemi. Obával se také, že rodina Woodvillů bude brzy králi říkat, co má dělat, a vládnout zemi sama.

Richard král

O dva měsíce později převzal Richard trůn po svém synovci. Tvrdil, že sňatek Eduarda IV. s Alžbětou Woodvillovou nebyl řádným sňatkem, a proto se Eduard V. nemohl stát králem. Parlament poté přijal zákon, který s tím souhlasil. Dne 3. července byl korunován jako Richard III.

Richard poslal Eduarda a jeho bratra do londýnského Toweru. O několik měsíců později princové v Toweru zmizeli a už je nikdo nikdy neviděl. To se stalo záhadou princů v Toweru. Mnoho lidí se tehdy domnívalo, že král Richard někomu nařídil, aby je zabil. Mnoho historiků se na tom shoduje, ale jistotu nelze získat. Richard v té době v Londýně nebyl, ale chlapce hlídali muži, kteří mu byli věrní. Když lidé začali věřit, že Richard nařídil chlapce zabít, mnoho lidí se proti němu obrátilo. Jedním z nich byl Richardův přítel vévoda z Buckinghamu, který zahájil povstání, jež se nezdařilo. Hlavním Richardovým nepřítelem se pak stal Jindřich Tudor, vzdálený příbuzný rodu Lancasterů. Vrátil se do Anglie a shromáždil armádu.

V roce 1485 se Richardova a Jindřichova vojska utkala v bitvě na Bosworthském poli. Jindřich v bitvě zvítězil a stal se dalším anglickým králem jako Jindřich VII. Richard byl v bitvě zabit, i když pravděpodobně ne samotným Jindřichem. Byl posledním anglickým králem, který zemřel v bitvě. Utrpěl dvě zranění hlavy, která by ho téměř okamžitě zabila. Po bitvě bylo jeho tělo svlečeno a nahé odvezeno na hřbetě koně do Leicesteru. Byl pohřben v kostele Greyfriars.

Znovuobjevení a opětovné pohřbení těla

Kostel Greyfriars byl později zbořen a místo se stalo součástí zahrady velkého domu. Přibližně 200 let označoval místo hrobu kamenný sloup. Ten do roku 1844 zmizel. V průběhu let byly na místo přistavěny další budovy. V roce 1944 se okolí hrobu stalo parkovištěm pro nedaleké úřady. Nějakou dobu se lidé domnívali, že tělo bylo vhozeno do řeky. U mostu Bow Bridge v Leicesteru je cedule, která tuto historku vypráví, ale nebyla pravdivá.

V roce 2012 zahájili archeologové projekt, jehož cílem bylo najít tělo. Dne 24. srpna 2012 začali kopat na parkovišti a hned první den našli kostru. Dne 12. září vyslovili domněnku, že se jedná o kostru Richarda III. Dne 4. února 2013 oznámili, že jsou si jisti, že je to on. K ujištění použili testy DNA. Jeho kostra ukazuje, že byl zabit dvěma ranami do hlavy, což je podobný způsob, jakým podle autorů z 15. století zemřel. Ukazuje také, že tělo bylo po jeho smrti dále poškozeno.

26. března 2015 bylo tělo Richarda III. znovu pohřbeno. Nyní leží v hrobce v leicesterské katedrále.

Richardova kostra byla objevena v roce 2012.

Názory historiků

O tom, zda byl Richard III. dobrý, nebo špatný král, se diskutuje již mnoho let. Během své vlády, která trvala pouhé dva roky, byl v některých částech země, zejména na severu Anglie, velmi populární. Našlo se však dost lidí, kteří ho nenáviděli, aby se jeho nepřátelé postarali o to, že proti němu dokázali shromáždit velkou armádu a porazit ho v bitvě.

Často se říká, že "historii píší vítězové". Po vítězství Jindřicha VII. byl Richard III. ve spisech a příbězích často považován za padoucha. Například v Shakespearově hře Richard III. je zobrazen jako naprosté zlo. Na druhou stranu někteří spisovatelé z doby Richardovy vlády z něj dělají hrdinu a jeho chyby ignorují.

V roce 1605 William Camden napsal, že "žil hříšně, a přesto vydal dobré zákony". Moderní historici se také snaží být opatrní při hodnocení Richarda III. Někteří historici ho například chválí za to, že dal obyčejným lidem více práv. Mnozí si však také myslí, že skutečně nařídil zabití knížat v Toweru.

Mezi zákony, které Richard III. přijal, patřilo zrušení omezení tisku a prodeje knih, větší práva pro osoby obviněné ze zločinu, zákony na ochranu lidí před podvody při prodeji půdy, zákazy dalších druhů podvodů a změna zákonů z francouzštiny do angličtiny. Vytvořil Radu severu, která měla po následujících 150 let pomáhat řešit problémy v severní Anglii.