Renato Dulbecco: italsko-americký virolog, Nobel 1975 za výzkum onkogenů
Renato Dulbecco — italsko‑americký virolog, Nobel 1975 za objevy role onkogenů v rakovině. Životopis, vědecký přínos a kariéra z Itálie do USA.
Renato Dulbecco (22. února 1914 – 19. února 2012) byl italského původu a později naturalizovaný americký virolog, který v roce 1975 získal Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu za zásadní objevy týkající se interakce mezi virovým genetickým materiálem a buňkou hostitele, tedy za práci na onkogenech. Onkogeny jsou geny virů, které při infikování živočišných buněk způsobují rakovinu. O cenu se v roce 1975 podělil s Howardem Teminem a Davidem Baltimorem (Howard Temin, David Baltimore).
Život a vzdělání
Renato Dulbecco se narodil v Itálii. Studoval medicínu a biologii na univerzitě v Turíně u profesora Giuseppe Leviho, kde se setkal a pracoval spolu se svými spolužáky, kteří se později také proslavili – Salvador Luria a Rita Levi-Montalciniová. Během druhé světové války byl Dulbecco povolán do italské armády, později se zapojil do odboje proti fašistickému režimu. Po válce odešel do Spojených států, kde pokračoval ve vědecké kariéře a stal se jedním z průkopníků molekulární virologie.
Vědecký přínos
Dulbeccova práce zásadním způsobem přispěla k pochopení toho, jak virové geny mohou měnit buňky a vyvolávat nádorové procesy. Vyvinul kvantitativní metody pro studium virové infekce v kultivovaných živočišných buňkách a ukázal, že některé DNA viry mohou integrovat svůj genetický materiál do genomu hostitelské buňky. Tyto poznatky podpořily vznik a rozvoj oboru molekulární onkologie a vedly k novému chápání mechanismů vzniku nádorů.
Jeho práce doplnila výsledky jiných badatelů, kteří studovali RNA retroviry a mechanismy přepisu genetické informace (např. práce Temina a Baltimora). Společně tyto objevy vedly k pochopení, že virové geny a lidské onkogeny mohou být propojeny a že změny v genetické informaci buňky jsou klíčové pro vznik rakoviny.
Působení, ocenění a odkaz
Dulbecco působil ve Spojených státech na několika významných pracovištích a stal se uznávanou osobností v oblasti virologie a onkologie. Nejvýznamnějším oceněním jeho práce byla Nobelova cena z roku 1975. Kromě toho je jeho vědecké dědictví patrné v tom, že metody a koncepty, které zavedl, se staly součástí standardního arzenálu molekulárně biologického a onkologického výzkumu.
Renato Dulbecco zemřel 19. února 2012 – těsně před svými 98. narozeninami. Jeho práce významně ovlivnila pochopení vztahu mezi virovou infekcí a rakovinou a položila základy pro další výzkum v prevenci, diagnostice a léčbě nádorových onemocnění.
Vyhledávání