Matsudaira Sadanobu

Raný život

Sadanobu se narodil 15. ledna 1759 v Edu ve větvi Tayasu klanu Tokugawa. Tayasu patřil k rodu gosankyō. Tayasuové byli nejstaršími členy šógunovy rodiny, kteří ještě nesli jméno Tokugawa. Ostatní členové rodiny měli příjmení Matsudaira.

Jeho otec se jmenoval Tayasu Munetake a byl vnukem osmého šóguna Tokugawy Yoshimuneho. Rod Tayasu vyznával jiné názory než ostatní obyvatelé hradu Edo. Žili přísnějším životním stylem. Tayasuové následovali příkladu, který jim dal Jošimune. Munetakeho slovy, chvála mužného ducha (masuraoburi) v protikladu k ženskému duchu (taoyameburi). Tím se odlišovali od zbytku rodiny. Munetake si myslel, že bude vládnout po smrti svého otce. To se však nestalo. Vládcem se stal Jošimuneho nejstarší syn Ieshige. Z tohoto důvodu byl Sadanobu vychováván v přesvědčení, že bude dalším dědicem titulu šóguna. Když vyrůstal, měl velmi dobré vzdělání. Byl vyučován podle konfuciánského vzoru. V době, kdy byl Sadanobu v pubertě, se již naučil mnoho z Konfuciova učení. Jak stárnul, mnozí silněji očekávali, že se Sadanobuovi bude dařit, protože mnoho členů rodu Tayasu začalo umírat mladých. Rodina se snažila mnoha způsoby dosáhnout toho, aby se Sadanobu stal příštím šógunem. Jejich pokusy zastavila politická klika Tanumy Okitsugu. Okitsugu byl v té době hlavním ródžú.

Kariéra

Po posledním neúspěšném pokusu o Sadanobuovu adopci šógunem ho adoptoval Matsudaira Sadakuni. Sadakuni byl hlavou jednoho z rodů Hisamatsu-Matsudaira. Ten byl další součástí tokugawské větve rodu. Vládli doméně Širakawa v jižní (provincii Mutsu.

Sandanobu převzal vládu nad Širakawou v roce 1783. Jakmile se ujal vlády, musel se vypořádat s velmi nepříjemným problémem. Pozemky, které ovládal, měly údajně hodnotu 110 000 koku. 1 koku bylo množství rýže potřebné k uživení jednoho člověka na jeden rok. Na pozemcích mělo vzniknout tolik rýže, aby uživila 110 000 lidí po dobu jednoho roku. Ale 108 600 koku bylo údajně "ztraceno". Sadanobu neustále pracoval na nápravě hospodářského problému v Širakawě. Svou prací napravil problémy s financemi a hospodařením země. Změny, které provedl, ho spolu s jeho politickou prací velmi proslavily. Díky tomu byl v létě 1787 jmenován vrchním radou šógunátu. Začátkem následujícího roku byl také jmenován regentem 11. šóguna Tokugawy Ienariho.

Literární dovednost

Sadanobu byl známý také jako spisovatel. Psal pod pseudonymem Rakuō (楽翁). Mezi jeho významné texty patří například Uge no Hitokoto, Tōzen Manpitsu, Kanko-dōri, Kagetsutei Nikki, Seigo a Ōmu no Kotoba. Po jeho smrti se zjistilo, že napsal satirický text parodující život daimjóů. Byl pojmenován Daimyō Katagi.