Jeanne Louise Calmentová (21. února 1875 – 4. srpna 1997) byla francouzská superstoletá žena z Arles. Ve věku 122 let a 164 dní je uváděna a ověřována jako nejstarší člověk v historii. Během života byla pozoruhodně aktivní a samostatná: žila sama téměř do 110 let a ještě v pokročilém věku byla společensky velmi čilá a rozhovorová. Její délka života byla oficiálně uznána mezinárodními autoritami a zapsána jako rekord, i když kolem přesnosti některých dokumentů existují diskuse.
Raný život a setkání s van Goghem
Jeanne Calmentová se narodila v Arles, kde její rodina měla obchod; ve vzpomínkách uváděla, že se v roce 1888 ve 13 letech setkala s malířem Vincentem van Goghem, když navštívil obchod jejího strýce, aby si koupil plátno. Toto setkání se stalo součástí pozdějšího veřejného vyprávění o jejím životě a kultivovalo její obraz jako osoby, která prožila celé období moderní historie.
Rodina, zdraví a životní návyky
Calmentová se provdala, měla rodinu a postupně přežila své blízké – manžela i vlastní dítě. Během života byla známá svým smyslem pro humor, láskou k čokoládě a skromným životním stylem. V pozdějších letech byla často zmiňována také její mírná spotřeba alkoholu a občasné kouření; sama někdy připisovala svou dlouhověkost kombinaci genetických faktorů a umírněného životního stylu. I přes vysoký věk si zachovala duševní bystrost a společenskou aktivitu, ačkoliv ve 90. letech špatně slyšela.
Aktivity v pozdním věku
Jeanne byla stále aktivní dlouho do stáří: například ještě v roce 1975, ve svých 100 letech, jezdila na kole. Jednou utrpěla pád, po němž se na krátkou dobu objevila amnézie, z níž se později zotavila. V roce 1995 se ve věku 120 let stala hlavní postavou vlastního dokumentárního filmu 120 let s Jeanne Calmentovou, který mapoval její každodenní život a vzpomínky.
Rekord a kontroverze
Oficiálně je Jeanne Calmentová považována za nejstarší ověřenou osobu v historii (122 let, 164 dní). Její rekord je součástí mezinárodních registrů dlouhověkosti a je často citován v literatuře o stárnutí. Zároveň však existují studie a články, které zpochybňují přesnost některých rodinných záznamů a zvažují alternativní vysvětlení (např. chyby v matrikách nebo sporadické teorie o záměně totožností). Tyto hypotézy vyvolaly odbornou diskusi; většina demografických a gerontologických institucí však její věk považuje za validní, protože existuje soubor dokumentů a svědectví potvrzujících totožnost a datum narození.
Pozdní léta a odkaz
Jeanne Calmentová zemřela 4. srpna 1997 v Arles. Její příběh přitahuje pozornost nejen kvůli extrémnímu věku, ale i kvůli vzpomínkám na dávné osobnosti a události 19. a 20. století, které dokázala vyprávět. Stala se symbolem diskuse o limitách lidského věku, o faktorech přispívajících k dlouhověkosti a o důležitosti pečlivé archivace a ověřování demografických záznamů.
Její život zůstává inspirací pro badatele i širokou veřejnost: ukazuje, že dlouhý život může být doprovázen aktivitou, smyslem pro humor a vzpomínkami, které propojují více historických epoch.