Žena ve zlatě (2015) — britský film o Marii Altmannové a Klimtově portrétu

Žena ve zlatém (2015) — dramatický příběh Marie Altmannové bojující o Klimtův portrét Adele Blochové-Bauerové I; soudní spor, historie a spravedlnost.

Žena ve zlatém je britský dramatický film z roku 2015. Film je natočen podle skutečného příběhu Marie Altmannové, která později žila v Los Angeles a zemřela v roce 2011.

Altmannová bojovala s rakouskou vládou téměř deset let, aby získala zpět ikonický obraz Gustava Klimta, Portrét její tety Adele Blochové-Bauerové I. Altmannová se obrátila na Nejvyšší soud Spojených států. Ten rozhodl v její prospěch ve věci Republika Rakousko v. Altmann (2004).

Film byl promítán v sekci Berlinale Special Galas na 65. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně.

Obsazení a tvůrci

Žena ve zlatém režíroval Simon Curtis. Hlavní roli Marie Altmannové ztvárnila Helen Mirren, vedle ní hraje klíčovou postavu právníka Randyho Schoenberga Ryan Reynolds. Scénář napsal Alexi Kaye Campbell. Film se soustředí jak na právní bitvu o obraz, tak na osobní vzpomínky Marie Altmannové na Rakousko přelomu 20. století a na její rodinný život před válkou.

Historické pozadí a portrét

Portrét Adele Bloch-Bauerové I. je jedno z nejznámějších děl Gustava Klimta a vznikl v roce 1907. Adele byla manželkou průmyslníka Ferdinanda Bloch-Bauera a významnou mecenáškou vídeňské kulturní scény. Během druhé světové války byly mnoho děl z majetku židovských rodin zabaveny nacisty. Po válce některé z těchto děl skončily v rakouských institucích, včetně zmíněného Klimtova portrétu, který byl vystaven ve vídeňském Belvederu.

Po dlouhém právním sporu byly obrazy nakonec vráceny dědicům rodiny Bloch-Bauer. Jedno z nejslavnějších děl bylo později prodáno a nyní je veřejnosti přístupné v Neue Galerie v New Yorku, čímž se příběh stal symbolem širší diskuse o restitucích umění zabaveného za druhé světové války.

Právní spor

Spor Marie Altmannové zahrnoval několik soudních instancí a otázky mezinárodního práva a imunit států. Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v roce 2004 otevřelo možnost řešit některé nároky v amerických soudech. Nakonec vedlo jednání k návratu obrazů dědicům. Případ se stal důležitým precedensem a přispěl k většímu povědomí o restitucích umění zabaveného nacisty.

Přijetí filmu a kritika

Film získal smíšené recenze. Kritici většinou chválili herecký výkon Helen Mirren za citlivé ztvárnění Marie Altmannové, zároveň ale někteří vytýkali filmu zjednodušování historických a právních souvislostí a některé dramatické úpravy skutečných událostí. Pro širší veřejnost film významně přispěl k zájmu o téma kulturní paměti a restitucí.

Dědictví a význam

Příběh Marie Altmannové i jeho zfilmovaná podoba upozornily na problematiku majetkových nároků po druhé světové válce, na etické i právní otázky spojené s vlastnictvím uměleckých děl a na význam uchovávání historické paměti. Film zároveň přivedl nové publikum k životu a tvorbě Gustava Klimta a k příběhu Adele Bloch-Bauerové.

Hledání podle dopisu