Varšavská smlouva (německy Warschauer Vertrag) je smlouva mezi Západním Německem a Polskou lidovou republikou. Byla podepsána 7. prosince 1970 a ratifikována německým Spolkovým sněmem 17. května 1972.
Ve smlouvě se obě strany zavázaly k nenásilí a akceptovaly stávající hranici - linii Odra-Nisa. V té době se jednalo o velmi citlivé téma, neboť Polsko se obávalo, že si jednoho dne německá vláda bude činit nárok na část území, které Německo ztratilo po druhé světové válce. Polsko převzalo toto území jako náhradu za východní Polsko, které v roce 1939 dobyl Sovětský svaz. Velká část tohoto území se nacházela východně od Curzonovy linie a Polsko si ji po polsko-sovětské válce (1919-1921) ponechalo.
Kancléř Willy Brandt byl tvrdě kritizován konzervativní opozicí CDU/CSU, která se k takovému požadavku skutečně hlásila, a obviňovala ho z opouštění německých zájmů. Linii Odra-Nisa potvrdilo sjednocené Německo ve smlouvě o německo-polských hranicích, podepsané 14. listopadu 1990.
V době podpisu této smlouvy nebyla v SRN považována za poslední slovo v otázce hranic, protože v článku IV se uvádělo, že předchozí smlouvy, jako například Postupimská dohoda, nejsou touto poslední dohodou nahrazeny, takže ustanovení této smlouvy mohou být změněna konečnou mírovou smlouvou mezi Německem a spojenci z druhé světové války, jak je stanoveno v Postupimské dohodě.