Přehled

Koruna svatého Eduarda je jedním z nejdůležitějších předmětů korunovačních regálií britských monarchů. Jde o tradiční korunovační korunu, kterou arcibiskup z Canterbury vkládá na hlavu panovníka během obřadu korunovace. Koruna je uctívána jako symbol kontinuity korunované moci a je pevně spjata s rituály kolem korunovace i s historickým sídlem Westminsteru. Stálá součást korunovačních klenotů je často zmiňována jako součást širší sbírky regálií regálie.

Popis a materiál

Současná podoba koruny vznikla v roce 1661 a v základní konstrukci obsahuje většinu dílů zhotovených pro korunovaci Karla II. Z konstrukce je patrné masivní použití ryzího zlata. Koruna podle evidencí váží 71 oz 14 dwt (údaj zachovaný v inventářích). Pro korunovační úkony byla koruna tradičně osazována najatými drahými kameny, po obřadu se kameny odevzdávaly a pro výstavy byla koruna znovu osazována kameny náhradními či imitacemi.

V rámci pozdějších úprav obsahovala koruna různé materiály: zlato, stříbro, případně platinové prvky, smalt, samet a erminové lemování. V roce 1911 byla podle dobových záznamů koruna osazena 444 polodrahokamy a z novodobých popisů jsou mezi použitými drahokamy (či jejich náhražkami) turmalíny, topasy, rubíny, ametysty, safíry, granáty, peridot, zirkony, spinely a akvamaríny.

Historie a vývoj použití

Koruna nese jméno po svatém Edvardu Vyznavači (Edward the Confessor) a odkazuje na raně středověkou tradici korunovací v Anglii. Původní středověká koruna byla však během období republiky v polovině 17. století zlikvidována; současná koruna byla proto objednána a vyrobena pro slavnostní obnovení monarchie a korunovaci Karla II. v roce 1661 u korunního klenotníka Roberta Vinera (Karel II.).

Po korunovaci Viléma III. v roce 1689 však role koruny ve vlastním aktu nasazení poněkud poklesla. Kvůli své hmotnosti a proměnám ceremoniální praxe byla často pokládána na oltář a ve slavnostním okamžiku byl pro praktické nasazení užíván lehčí císařský státní klenot nazývaný Imperial State Crown (císařská státní koruna). Tradice nasazování svatého Eduarda se však později obnovila — významné obnovení jejího užití proběhlo při korunovaci Jiřího V. v roce 1911.

Použití při korunovaci a ceremoniální role

Během korunovačního obřadu v Westminsterském opatství arcibiskup z Canterbury vezme korunu z oltáře a s úctou ji nasadí panovníkovi na hlavu. Tento akt je doprovázen liturgickými formulacemi včetně volání „Bůh ochraňuj krále/královnu“ a hudebními a vojenskými salvy. Role koruny je silně symbolická: představuje právní a duchovní legitimitu panovníka a zakončuje klíčovou část obřadu, která zahrnuje pomazání, přísahu a slavnostní vložení regálií. Popis rituálu a akt nasazení obvykle vykonává arcibiskup arcibiskup z Canterbury, následované hudebními a vojenskými poctami, například salvy na Toweru Tower.

Poznámky a zajímavosti

  • Symbolika: koruna představuje kontinuitu monarchie a je úzce spojena s tradicí korunování v Anglii a později ve Spojeném království.
  • Uskladnění: Koruna je součástí korunovačních klenotů uchovávaných a vystavovaných jako historické předměty, zejména v pokladnicích spojených s královskými sbírkami.
  • Praktické poznámky: vzhledem k relativní hmotnosti se v některých obdobích preferovalo použití lehčích korun pro vlastní okamžik korunovace; současné znění a použití se odvíjejí od tradice obnovené na začátku 20. století.

Koruna svatého Eduarda tak zůstává centrálním artefaktem korunovačního ritu, kombinující historickou kontinuitu, náboženský význam a materiální hodnotu, a je předmětem pečlivé péče i veřejného zájmu.