Čárový kód je způsob uložení čísel vytištěných tak, aby je počítač mohl snadno přečíst. První čárové kódy ukládaly čísla pomocí čar (proužků).

První použití čárových kódů bylo označení železničních kolejových vozidel. Velký úspěch zaznamenaly, když byly použity v pokladních systémech supermarketů. Prvním výrobkem, na kterém byl použit čárový kód, bylo balení žvýkaček Wrigley's Juicy Fruit Gum prodávané 26. června 1974. Vynalezl ho inženýr společnosti IBM George J. Laurer. Čárové kódy se nyní používají k mnoha účelům.

 

Co je to čárový kód a jak funguje

Čárový kód je opticky čitelná značka složená z černých pruhů a mezer (v případě 1D čárových kódů) nebo ze vzorů bodů a políček (u 2D kódů). Každý vzor odpovídá určitým číslicím nebo znakům podle zvolené "symbologie" (standardu kódování). Při snímání čtečka vysílá světlo a měří odražené světlo — tmavé části pohlcují světlo, světlé ho odrážejí. Tento rozdíl se přemění na elektrický signál, který dekodér přeloží zpět na čísla nebo text.

Typy čárových kódů

  • Jednorozměrné (1D): tradiční čáry a mezery, např. UPC, EAN, Code 39, Code 128 a Interleaved 2 of 5. Používají se hlavně v maloobchodu a logistice pro identifikaci produktů a položek.
  • Dvoustupňové a 2D kódy: QR kód, Data Matrix, PDF417 — kódují data v obou osách, takže pojmou mnohem více informací (text, adresy URL, ID). Mívají i vestavěnou korekci chyb, takže jsou čitelné i při částečném poškození.

Krátká historie

Myšlenka optického kódování údajů má kořeny v polovině 20. století. Již koncem 40. a počátkem 50. let pracovali konstruktéři na principech rozpoznávání vzorů; Norman Joseph Woodland a Bernard Silver podali v roce 1949 patent, který byl později udělen v roce 1952, a položili tak základy pro pozdější čárové kódy. V 60. letech vznikaly experimentální systémy pro označení železničních vozidel (například systém KarTrak), později se technologie rozšířila do maloobchodu.

Pro maloobchod je klíčový vývoj jednoho z nejrozšířenějších standardů — UPC (Universal Product Code), jehož grafickou podobu v 70. letech vytvořil tým inženýrů IBM včetně George J. Laurera. První komerčně načtený čárový kód na balení žvýkaček Wrigley's je datován 26. červnem 1974 a od té doby se čárové kódy rychle rozšířily do supermarketů a skladů po celém světě.

Jak se čárové kódy používají dnes

  • Maloobchod: identifikace produktů, rychlé provedení platby, sledování zásob.
  • Logistika a doprava: sledování zásilek, automatické třídění, expedice.
  • Výroba: řízení výroby, evidence součástek a sériových čísel.
  • Zdravotnictví: identifikace pacientů, léků a vzorků v laboratořích.
  • Knihovny a instituce: výpůjčky, inventarizace sbírek.
  • Doplňkové použití: vstupenky, boarding passy, mobilní platby a marketingové kampaně (QR kódy).

Technické požadavky a čtení

Aby byl čárový kód spolehlivě čitelný, musí být splněny některé podmínky:

  • Kontrast mezi černými a světlými částmi (tmavé na světlém pozadí).
  • Minimální velikost a správné rozložení modulů (šířky pruhů a mezer).
  • Quiet zone — prázdná zóna kolem kódu bez tisku, nutná pro čtení.
  • Kontrolní číslice (check digit) — u mnoha symbologií se používá pro detekci chyb při čtení.

Čtečky mohou být laserové, CCD (pole fotodiod) nebo obrazové (kamera/reader). Zatímco u 1D kódů postačuje čtecí hlava, u 2D kódů je nutná obrazová technika a softwarové dekódování.

Standardizace a přidělování kódů

Mezinárodní organizace GS1 (dříve EAN) spravuje rozsahy čísel pro UPC/EAN kódy a zajišťuje, aby každé obchodní položce bylo přiděleno unikátní číslo. Firmy si obvykle registrují identifikační prefix u GS1 a podle něj tvoří kódy pro své produkty.

Výhody a omezení

  • Výhody: rychlé a spolehlivé čtení, nízké náklady na tisk, široká podpora v IT systémech.
  • Omezení: u 1D kódů nízká kapacita informací, nutnost čitelného tisku a dobrého kontrastu; 2D kódy vyžadují pokročilejší čtení.

Čárové kódy zůstávají jednoduchým, ale velmi efektivním prostředkem automatické identifikace a sběru dat, který se vyvíjí spolu s novými technologiemi (mobilní kamerové snímače, RFID doplňky, integrované systémy pro sledování zásob) a nachází uplatnění v téměř všech průmyslových odvětvích.