Římské občanství
Občané klientských států a spojenci Říma (socii) mohli získat omezenou formu římského občanství, jako je latinské právo. Tito občané nemohli volit ani být voleni v římských volbách. Otroci byli považováni za majetek a neměli právní subjektivitu. Postupem času získali několik ochranných práv podle římského práva. práva, která měli jednotliví římští občané k dispozici, se v průběhu času měnila v závislosti na místě jejich původu a na jejich službě státu. V římském právu se také lišila podle zařazení jednotlivce v rámci státu. Různé právní třídy byly definovány různými kombinacemi zákonných práv, které jednotlivé třídy požívaly. Možná práva, kterými disponovali občané, s nimiž se římské právo zabývalo, však byla následující:
Tóga byla charakteristickým oděvem římských občanů mužského pohlaví a sochy císařů (zde Antonín Pius) je často zobrazují v tógatu (togatu). Ius suffragiorum: Volební
právo na římských sněmech.
Ius gentium: Ius gentium: právní uznání rostoucího mezinárodního rozsahu římských záležitostí a potřeby římského práva řešit situace mezi římskými občany a cizími osobami, které vzniklo ve 3. století př. n. l. Ius gentium bylo tedy římskou právní kodifikací tehdy široce uznávaného mezinárodního práva a vycházelo z vysoce rozvinutého obchodního práva řeckých městských států a dalších námořních mocností. ius gentium poskytovalo práva, která byla považována za práva všech osob; jedná se tedy spíše o koncept lidských práv než o práva spojená s občanstvím. Ius conubii: Právo uzavřít legální manželství s římským občanem podle římských zásad,[5] mít zákonná práva paterfamilias nad rodinou a děti z takového manželství se počítat za římské občany. Ius migrationis: Právo na zachování úrovně občanství při přestěhování do polis se srovnatelným statusem. Například příslušníci cives Romani (viz níže) si zachovali plnou civitas, když migrovali do římské kolonie s plnými právy podle zákona: colonia civium Romanorum. Toto právo měli i latiníci, kteří si zachovali své ius latíi, pokud se přestěhovali do jiného latinského státu nebo latinské kolonie (latinská kolonie). Toto právo nezachovávalo úroveň občanství, pokud se člověk přestěhoval do kolonie s nižším právním statusem; plnoprávní římští občané, kteří se přestěhovali do latinské kolonie, byli sníženi na úroveň ius latia a taková migrace a snížení statusu musely být dobrovolným aktem. Právo na imunitu vůči některým daním a dalším právním povinnostem, zejména místním předpisům a nařízením [6], právo žalovat u soudu a právo být žalován. Právo na soudní řízení (dostavit se k příslušnému soudu a obhajovat se). auxilia a získaná občanství na základě služby.
Otázky a odpovědi
Otázka: Jaká práva měli občané ve starověkém Římě?
Odpověď: Občané starověkého Říma měli různá zákonná práva, včetně práva volit na římských shromážděních (ius suffragiorum), práva uzavřít legální manželství s římským občanem podle římských zásad (ius conubii), práva na zachování úrovně občanství při přestěhování (ius migrationis) a osvobození od některých daní a dalších zákonných povinností (právo imunity). Měli také právo žalovat u soudu, právo být souzeni řádným soudem a právo na obhajobu.
Otázka: Jak se tato práva měnila v průběhu času?
Odpověď: Práva, která měli jednotliví římští občané k dispozici, se v průběhu času měnila podle místa jejich původu a jejich služby státu. V římském právu se také lišila podle zařazení jednotlivce v rámci státu. Různé právní třídy byly definovány různými kombinacemi zákonných práv, které každá třída požívala.
Otázka: Kdo neměl ve starověkém Římě nárok na občanství?
Odpověď: Otroci neměli ve starověkém Římě nárok na občanství, protože podle římského práva byli považováni spíše za majetek než za osoby. Občané klientského státu a spojenci (socii) mohli získat omezené formy římského občanství, například latinské právo, ale nemohli volit ani být voleni v římských volbách.
Otázka: Co je to ius gentium?
Odpověď: Ius gentium je koncept vytvořený ve 3. století př. n. l., který uznával mezinárodní rozsah římských záležitostí a potřebu římského práva při řešení situací mezi Římany a cizími osobami. Vycházel z vysoce rozvinutých obchodních zákonů řeckých městských států a dalších námořních mocností a poskytoval lidská práva, nikoliv se vázal pouze na osoby se statusem občana.
Otázka: Jaký oděv byl charakteristický pro bohaté mužské občany?
Odpověď: Bohatí mužští občané nosili oděv zvaný "toga", který byl pro ně v té době charakteristický. Sochy zobrazující císaře je často zobrazovaly v tomto oděvu - říkalo se jim "togatus".
Otázka: Co je to ius Latii?
A: Ius Latii je forma omezeného římského občanství, které udělovaly klientské státy nebo spojenci (socii), kteří jej získali místo plného občanského statusu. Ti, kteří se přemístili ze statusu plného občana do této formy, by ztratili svou původní úroveň, pokud by se přestěhovali do kolonie s nižším právním statusem než předtím; pokud by se však přestěhovali do jiného latinského státu nebo latinské kolonie, pak by jejich ius Latii zůstalo nedotčeno.
