Pectus excavatum je vrozený zdravotní stav, kdy žebra a hrudní kost rostou abnormálně a vytvářejí propadlý vzhled hrudníku. Hrudník tak vypadá, jako by se propadl sám do sebe. Běžně se mu také říká "nálevkovitý hrudník" nebo "hrudní mísa". Jedná se o nejčastější formu deformace pectus, která se vyskytuje přibližně u 1 z 300-400 narozených dětí, přičemž převažují muži v poměru 3:1. Pectus excavatum se sice objevuje již při narození, ale často se správně vyvine až v raném dospívání, kdy je růst rychlejší.

Co je příčina a kdo je ohrožen

Přesná příčina pectus excavatum není plně objasněna. Předpokládá se kombinace genetických faktorů a abnormálního růstu chrupavek žeber, které „vtlačují“ hrudní kost dovnitř. Mezi rizikové faktory patří:

  • rodinná anamnéza (dědičnost se pozoruje u části pacientů),
  • některé genetické a pojivové poruchy (např. Marfanův syndrom, Ehlers–Danlos),
  • rychlé růstové fáze v dětství a dospívání, kdy se deformace může výrazněji projevit.

Příznaky

Plectus excavatum může mít různý stupeň závažnosti od téměř neznatelných změn až po výrazné propadnutí hrudníku. Mezi běžné příznaky patří:

  • viditelně propadlý hrudník (kosmetický problém),
  • bolesti zad nebo hrudníku,
  • zhoršená tolerance zátěže, dušnost při fyzické aktivitě, únava,
  • pocity tlaku na srdce nebo bušení srdce (pokud je srdce komprimováno),
  • psychosociální dopady — snížené sebevědomí, vyhýbání se aktivitám v plavkách atd.

Diagnostika a vyšetření

Diagnóza vychází z klinického vyšetření. K upřesnění a hodnocení závažnosti se používají:

  • rentgen hrudníku (základní snímek),
  • CT nebo MRI k přesnému měření stupně propadnutí a posouzení komprese srdce a plic — z CT se často počítá tzv. Hallerův index,
  • echokardiografie (ECHO) pro zhodnocení vlivu na srdce,
  • spirometrie a další plicní funkční testy pro posouzení dýchacího omezení,
  • fotodokumentace a měření pro sledování progrese v čase.

Hodnocení závažnosti — Hallerův index

Hallerův index se získává z CT měření a udává poměr šířky hrudníku k nejmenší předozadní vzdálenosti. Hodnoty:

  • do ~2,5 — normální,
  • 2,5–3,2 — mírné až střední,
  • nad 3,2–3,5 — považuje se za významné a uvažuje se o léčbě (konzervativní či chirurgické) v závislosti na symptomech.

Léčba

Léčba závisí na závažnosti deformace, příznacích (především funkčních) a na přání pacienta vzhledem ke kosmetickému efektu. Možnosti zahrnují:

Konzervativní přístup

  • Fyzioterapie a cvičení: posilování hlubokého pletence hrudníku a zad, zlepšení držení těla a dechová cvičení mohou zmírnit bolesti, zlepšit funkci a vzhled.
  • Vacuum bell (sací přístroj): nefarmakologická metoda, při níž se pomocí přiléhajícího přístroje vytváří podtlak a hrudník se postupně vytahuje ven. Vhodné zejména u dětí a adolescentů s mírnou až střední deformací a při dobré spolupráci pacienta.
  • Pravidelné sledování u lékaře, pokud je deformace mírná a bez významných příznaků.

Chirurgická léčba

Indikována u závažnějších deformací, bolestivých stavů, funkčních omezení (kardiopulmonální) nebo výrazného psychického dopadu. Hlavní operační techniky:

  • Nussova metoda (minimálně invazivní): do hrudníku se zavede ohnutá kovová „tyč“ (bar), která hrudní kost vytlačí ven. Tyč se ponechá zpravidla 2–4 roky a poté se odstraní. Výhody: menší jizvy, kratší doba hojení; rizika: posunutí tyče, bolest, pneumothorax, infekce.
  • Ravitchova operace (otevřená): odstranění částí abnormálních chrupavek a přímá korekce hrudní kosti. Používá se u komplikovanějších nebo starších pacientů. Výhody: trvalejší anatomická korekce; rizika: delší hojení, větší jizvy, riziko recidivy.

Možné komplikace léčby

  • pooperační bolest,
  • infekce operační rány nebo implantátu,
  • dislokace tyče (u Nussovy metody),
  • pneumothorax (vzduch v pohrudniční dutině),
  • krátkodobé i dlouhodobé riziko recidivy zejména při předčasném odstranění podpůrného implantátu.

Život po léčbě a prognóza

U správně indikovaných pacientů přináší léčba zlepšení kosmetiky i často i funkce (lepší tolerance zátěže, snížení dušnosti a subjektivních potíží). Psychologické zlepšení sebevědomí bývá časté. Důležitá je individuální rehabilitace po operaci a pravidelné kontroly.

Kdy vyhledat lékaře

  • pokud vidíte propadlý hrudník u dítěte nebo dospívajícího,
  • pokud se objevují dušnost, bolesti na hrudi, snížená výkonnost nebo bušení srdce,
  • pokud deformace rychle progreduje nebo výrazně ovlivňuje psychiku a sociální fungování.

Pokud máte podezření na pectus excavatum, poraďte se se svým praktickým lékařem nebo pediatrem, který vás může odkázat na chirurga hrudníku či specialistu na hrudní deformace. Spolu s odborníkem se rozhodnete o nejvhodnějším postupu podle věku, stupně deformace a symptomů.