Přehled
Patiala byl sikhský knížecí stát, který existoval přibližně v letech 1714–1948. Vládnoucí rod pocházel z rodu Čaudhary Phul (1627–1689), sidhu Jattů z vesnice Mehraj v okrese Bathinda v Paňdžábu. Potomci Phula založili a vládli několika paňdžábským státům, nejznámějšími byly právě Patiala, dále pak Jind a Nabha. Hlavní město státu Patiala leželo v oblasti Malva; jeho území se během dějin měnilo a rozšiřovalo se od okolí Bathindy až k oblastem dnešního Mohali. Vládnoucí rod bývá označován jako dynastie Phulkian (Patiala).
Původ rodu a konverze ke sikhismu
Rod Phulů byl jattský klan Sidhuů původem z oblasti Malva. Podle rodinné tradice jejich předkové přijali sikhismus na počátku 16. století. Některá prameny uvádějí, že Sidhu Jattové si nárokují původ v místních rodových bedrech sahajících dál do středověku; rodinné tradice a místní kroniky často spojují původ rodu s ranými počátky panství v regionu a s přesuny mezi vesnicemi v okolí Bathindy.
Vztahy s okolními klany a sikhskými misly
V lokální politice hrály důležitou roli i sousedské vztahy a rodinné aliance. Například Sidhu Jattové z Bathindy a Bhullar Jattové byli v některých obdobích v rozsáhlých sporech; tyto konflikty byly někdy urovnávány sňatky a dohodami. V tradici se uvádí, že Nanu Bhullar dal svoji dceru za ženu do rodu Sidhu, čímž vznikla důležitá sňatková vazba vedoucí později k upevnění moci v regionu.
Konflikty se sikhským sborem a vztahy s Afghánci
Ve 2. polovině 18. století byla politická situace v Paňdžábu nestabilní – velké sikhské misly (konfederace) soupeřily mezi sebou a navíc zasahovali afghánští nájezdníci vedení Ahmedem Šáhem Abdálím (Durrani). Podle některých pramenů došlo v polovině 18. století (často zmiňovaný rok je 1765) k jednání Dal Khalsa v Akal Takhtu v Amritsaru, kde se řešily spory mezi jednotlivými sikhskými hlavičkami. Patiala a její vládci v té době navázali pragmatické styky jak s Abdálím, tak s ostatními mocenskými aktéry; tyto styky některé další sikhské skupiny vnímaly jako kolaboraci a vyvolaly vnitrosikhské napětí. Ahmed Šáh Abdali podle zpráv udělil některým místním vládcům čestné tituly a práva (např. razit mince) jako způsob získání loajality.
Matrimoniální a politické aliance
V 18. století sehrály významnou roli i sňatkové aliance mezi vládnoucími rody. Například mezi panovníky Patialy a některými rodinami Dhillonů (vedoucími jedné z významných mislových linií) docházelo ke sňatkům, které měly upevnit postavení a vzájemné vazby. Tyto aliance byly běžnou součástí politiky — měly zajišťovat vojenskou podporu, legitimitu a stabilitu vlády.
Období britského vlivu (19.–20. století)
Od začátku 19. století se vztahy Phulkian států s Britskou východoindickou společností a později s britskou korunou postupně prohlubovaly. Po řadě konfliktů v Paňdžábu a po vzniku britské dominance v Indii vstoupily některé knížecí státy, včetně Patialy, do tzv. subsidiary alliances (závislých aliancí) s Brity. To zajistilo Patiale ochranu a značnou míru vnitřní autonomie, ale také znamenalo blízkou politickou spolupráci s koloniální mocností.
Vládnoucí rod Patiala býval často popisován jako méně ortodoxní z hlediska náboženské praxe — panovníci i členové královské rodiny měli tendenci k sekulárně orientované vládě a ke kulturnímu rozpětí, které zahrnovalo styky s britskými institucemi. To vedlo v některých obdobích k obavám a kritikám ze strany konzervativnějších sikhských skupin, které považovaly příliš úzké vazby na Brity za problematické.
Konec knížectví a začlenění do Indie
Po skončení britské nadvlády v roce 1947 došlo v následujícím období k politickým změnám: vládci řady princely states se rozhodovali, zda se připojí k nově vzniklé Indii nebo Pákistánu. Patiala roku 1948 oficiálně začlenila své území do Indické unie a později se stala součástí státního útvaru PEPSU (Patiala and East Punjab States Union) a následně byla integrována do indického státu Paňdžáb (a po administrativních úpravách i do sousedních svazových států). Mnozí členové bývalé královské rodiny se v poválečné Indii angažovali politicky a někteří připojili své síly k Indickému národnímu kongresu (Indian National Congress).
Dědictví
Patiala zanechala bohaté kulturní a architektonické dědictví. Mezi pamětihodnosti patří například pevnost Qila Mubarak v Patiale, paláce, zahrady a sakrální stavby. Z kulturního hlediska jsou s regiónem spojovány hudba a folklor Malvy, specifické kroje (např. patialské salwar) a další prvky místní kultury. Dynastie Phulkian také hrála významnou roli v politickém a společenském vývoji západního Paňdžábu během přechodu od období mislových komor přes koloniální éru až po vznik moderní Indie.
Výběr významných vladařů
- Ala Singh – zakladatel mocenské základny, aktivní v 18. století.
- Amar Singh – vládl po A. Singhovi, v pramenech jemu i Patiale byly udělovány tituly a privilegia zvenčí.
- vládci 19.–20. století – ti upevnili vztahy s britskou správou a řídili modernizační a administrativní změny v knížectví.
Patiala a dynastie Phulkian tak představují důležitou kapitolu historie Paňdžábu: jsou příkladem místní vládnoucí elity, která musela navigovat mezi tradičními sikhskými institucemi, regionálními soupeři, afghánskými výpady a posléze i mezi mocí britské koloniální správy a moderní indickou politikou.
