Klasifikace paraalpinismu

Klasifikace paraalpinismu je systém pořadí pro paraalpinismus, který má umožnit rovnocennou soutěž mezi alpskými lyžaři s různými typy omezených fyzických sil. Systém řazení je rozdělen do tří obecných podmínek neschopnosti: stát, nevidět a sedět. Výběr skupin provádí Mezinárodní paralympijský výbor alpského lyžování. Předtím se jím zabývalo několik skupin včetně Mezinárodní sportovní organizace zdravotně postižených (ISOD), Mezinárodní federace Stoke Mandeville Games (ISMWSF), Mezinárodní sportovní federace nevidomých (IBSA) a Mezinárodní sportovní a rekreační asociace pro mozkovou obrnu (CP-ISRA). Některé objednávkové systémy jsou osoby, kterým vládu udělily jiné orgány než Mezinárodní paralympijský výbor alpské lyžování, například Speciální olympiáda. Tento sport je otevřený všem závodníkům, kteří nevidí nebo jejichž fyzický stav neumožňuje stát. Není přístupný osobám s mentálním postižením.

·        

B1 lyžař, který špatně vidí

·        

B2 lyžař, který špatně vidí

·        

B3 lyžař, který špatně vidí

·        

Schopnost pohybovat se v oblasti lyžaře s klasifikací CP5

·        

Schopnost pohybovat se v oblasti lyžaře s klasifikací CP5/CP6

·        

Schopnost pohybovat se v oblasti lyžaře s klasifikací CP6/CP7

·        

Schopnost pohybovat se v oblasti lyžaře s klasifikací CP7/CP8

První objednávkové systémy pro paraalpinismus byly vyrobeny ve Skandinávii v 60. letech 20. století, přičemž první systémy byly určeny pro lyžaře bez nohou a rukou. V té době bylo ještě třeba udělat potřebné věci, aby mohli lyžovat i lyžaři s poraněním míchy. Účelem prvních objednávkových systémů bylo, aby byly vyrobeny kolem používání rukou a nohou, ale nakonec se jednalo o lékařský objednávkový systém. Na prvních zimních paralympijských hrách v roce 1976 byly v systému objednávání pro tento sport dvě skupiny. Do 80. let 20. století existovaly skupiny pro lyžaře s dětskou mozkovou obrnou. V té době se s inspirací z klasifikace basketbalu na vozíku objevily snahy o to, aby se pořadí stalo spíše systémem schopným lepšího využití. V osmdesátých letech existovalo deset skupin a od té doby se usilovalo o to, aby se zlepšila práce s pořadím tím, že se snížil počet tříd, aby bylo možné udělit méně medailí.

Soutěžní pravidla pro skupiny používají pravidla vytvořená Mezinárodní lyžařskou federací nebo jsou jejich úpravou. Pro lyžaře s problémy se zrakem se používají průvodci, kteří lyžaři pomáhají při sjezdu. Pro stojící lyžaře přicházejí na řadu různá dílčí pravidla, která rozhodují o tom, jaké potřebné věci se v soutěži nechávají, například jedna dlouhá hůl, dvě hole nebo žádné hole, případně jedna nebo dvě lyže. Sedící lyžaři používají speciálně navržené lyže pro rychlou jízdu po sněhu zvané mono-ski. Lyžaři jsou zařazeni do skupiny podle zdravotního stavu a podle polohy těla při lyžování. Lyžaři, kteří nevidí, se řadí do skupiny pouze na základě zdravotního stavu.

Taiki Morii, japonský lyžař, který sedí na lavičce
Taiki Morii, japonský lyžař, který sedí na lavičce

Lyžařka, která neumí lyžovat ze Slovenska, s člověkem, který jí při lyžování říká, kam má jet
Lyžařka, která neumí lyžovat ze Slovenska, s člověkem, který jí při lyžování říká, kam má jet

Lyžař z Kanady, který lyžuje ve stoje a nemá část nohy.
Lyžař z Kanady, který lyžuje ve stoje a nemá část nohy.


AlegsaOnline.com - 2020 / 2021 - License CC3