Přehled

Orpiment je přírodní sulfid arsenu, jehož chemický vzorec bývá uváděn jako As2S3. Vyznačuje se jasným žlutým až oranžovým zabarvením a měkkou konzistencí. Již od starověku upoutával pozornost pro svou výraznou barvu, ale zároveň je známý pro své toxické vlastnosti.

Chemické a fyzikální vlastnosti

Orpiment má nízkou tvrdost, která se uvádí okolo 1,5–2 podle Mohsovy stupnice, a relativně vysokou měrnou hmotnost přibližně 3,46. Při zahřívání taje kolem 300 °C a při vyšších teplotách podléhá oxidaci; na povrchu se mohou tvořit oxidy arsenu, což zvyšuje jeho nebezpečnost. Proces oxidace a vznik toxických sloučenin je popsán obecně jako oxidace vedoucí k tvorbě arsenických oxidů, včetně oxidu arseničitého a arseničného.

Vzhled, ložiska a související minerály

Krystaly orpimentu jsou běžně žluté, oranžové až zlatavé; může se vyskytovat iu amorfních agregátů. Tvoří se především v nízkoteplotních hydrotermálních žílách, v zónách přeměněných ložisek a v okolí fumarolů sopek. Často se nalezne společně s minerály jako realgar (další arsenický sulfid) a různými sulfidy kovů.

Historie a užití

Historicky byl orpiment oceňován jako jeden z mála dostupných žlutých pigmentů a používal se v malířství i při výrobě barev, než byl v mnoha případech nahrazen stabilnějšími a bezpečnějšími barvivy. V některých řemeslných postupech se uplatňoval i při zpracování kůží, konkrétně pro odstraňování chlupů a další úpravy povrchu kůží. Tradiční užití pigmentu i průmyslové aplikace jsou doloženy, avšak kvůli toxicitě se dnes hojně nepoužívá (pigment, ošetřování kůží).

Nebezpečí a bezpečnost

Orpiment je toxický: při manipulaci a zejména při zahřívání či mechanickém rozemílání lze uvolňovat jedovaté arsenové sloučeniny. Proto je nutné dodržovat ochranná opatření — zabránit vdechování prachu, používat rukavice a pracovat v dobře větraných prostorách. Likvidace a skladování by měly respektovat místní předpisy pro nebezpečné odpady.

Rozlišení a poznámky

  • Od realgaru se odlišuje barvou a složením; realgar je obvykle červený až oranžovočervený.
  • Pro vědecké rozpoznání a analýzu se používají metody jako rentgenová difrakce, spektroskopie nebo chemické testy.
  • V muzeích a sbírkách se s orpimentem zachází opatrně kvůli jeho nestabilitě a jedovatosti.