Cílem opatrovníka je chránit osobu, která není schopna sama činit právní rozhodnutí. Zákonný zástupce rozhoduje za osobu, která potřebuje ochranu. Obvykle musí být zákonný zástupce jmenován (vybrán) soudem. Než soud jmenuje opatrovníka pro určitou osobu, musí nejprve rozhodnout, že tato osoba není způsobilá (není schopna rozhodovat sama).
Soud může nezletilému dítěti (dítěti mladšímu určitého věku) určit zákonného zástupce v mnoha různých situacích:
- Pokud dítě nemá rodiče nebo jiné dospělé osoby, které by byly ochotné se o dítě postarat.
- Pokud rodiče dítěte zemřou
- Pokud rodiče dítěte ztratí péči o dítě. (K tomu dochází, když soud rozhodne, že rodiče nejsou schopni se o dítě postarat. Například pokud rodič dítěti ubližuje nebo se o něj řádně nestará, může o péči přijít).
- Pokud soud rozhodne, že rodiče dítěte jsou nesvéprávní (neschopní samostatně rozhodovat).
Soud může také vybrat zákonného zástupce pro dospělou osobu. K tomu dochází, pokud soud rozhodne, že dospělá osoba není způsobilá k právním úkonům. Soud jmenuje zákonného zástupce, aby pomohl chránit nesvéprávnou osobu (která se nazývá svěřenec). Zákonný zástupce má pak právo činit za opatrovance právní rozhodnutí.