Velký zenitový dalekohled (LZT) má průměr 6,0 m a stojí ve výzkumném lese Malcolm Knapp University of British Columbia, asi 70 km východně od Vancouveru. Jde o jeden z největších tekutých (rtuťových) optických dalekohledů na světě a významný experimentální přístroj pro průzkum pásu oblohy prolétajícího nad zenitem.

Princip činnosti

LZT je zenitový dalekohled, což znamená, že směřuje pouze přímo vzhůru (k zenitu). Místo pevného pevného zrcadla používá rotační hladinu tekuté rtuti v misce. Při otáčení se hladina rtuti vlivem odstředivé síly a gravitace vyhladí do přesného parabolického tvaru, který opticky funguje jako zrcadlo. LZT používá přibližně 28 litrů rtuti a misku rotuje jednou za 8,5 sekundy (což odpovídá asi 7,1 ot./min). Odražené světlo je vedeno k detektoru (CCD), kde se tvoří snímek.

Transitní (drift‑scan) zobrazování

Protože dalekohled je pevně nasměrován do zenitu, nepohybuje se za objekty po obloze. Místo toho se využívá pohyb Země: hvězdy a další objekty přecházejí přes pole dalekohledu. LZT pracuje v režimu tzv. tranzitního zobrazování (drift‑scan nebo time‑delay integration – TDI), kdy se elektronické posouvání náboje v CCD synchronizuje s pohybem obrazu po detektoru. Tento způsob umožňuje pořizovat dlouhé souvislé pásy oblohy s velmi stabilním záznamem a bez potřeby mechanického sledování objektů.

Výhody a omezení

  • Výhody: Tekuté zrcadlo se dá vyrobit mnohem levněji a rychleji než velké pevné zrcadlo; pro daný průměr poskytuje velkou sběrnou plochu při nižších nákladech. Rotující kapalina přirozeně vytváří hladký parabolický povrch bez nutnosti časově náročného broušení. LZT byl ideální pro rozsáhlé průzkumné práce a pro testování techniky tekutých zrcadel.
  • Omezení: Zenithová orientace znamená, že dalekohled může studovat pouze pás oblohy, který projde přímo nad ním — nelze cíleně zaměřit konkrétní objekty mimo tento pás. Použití rtuti vyžaduje přísná bezpečnostní opatření kvůli toxicitě a riziku kontaminace. Dále je omezen rozsah pozorovaných úhlů (pole zorného pole) a expoziční doba je determinována dobou průchodu objektu přes pole při drift‑scanu.

Historie a využití

Dalekohled byl postaven v 90. letech s využitím některých dílů z dříve provozovaného dalekohledu NASA Orbital Debris Observatory o průměru tři metry, který byl opuštěn. LZT sloužil především k průzkumným studiím — kartografii galaxií v pásu oblohy kolem zenitu, hledání proměnných objektů a transientů, testování technických řešení pro velká tekutá zrcadla a studentům a vědcům při výzkumných projektech.

Bezpečnost a současnost

Provozovací zkušenosti s dalekohledy využívajícími rtuť ukázaly nutnost přísných opatření pro manipulaci s toxickou kapalinou i pro ochranu životního prostředí. V vědecké komunitě proto probíhá vývoj alternativních materiálů a technik (např. bezrtuťové tekutiny nebo jiné koncepce optických prvků) a LZT zároveň přispěl k těmto zkušenostem. Přes svá omezení zůstává LZT zajímavým příkladem, jak lze relativně levně získat velkou sběrnou plochu pro specifické typy astronomických průzkumů.