Velká sfinga se nachází v Gíze nedaleko Káhiry v Egyptě. Leží v prohlubni jižně od pyramidy faraona Chafrea (Chefrena) na západním břehu Nilu. Jedná se o kamennou sochu s lidskou hlavou a lvím tělem, vytesanou přímo z vápencového masivu Gízské plošiny. Velká sfinga je jedním z nejznámějších symbolů starověkého Egypta a patří mezi největší a nejstarší monumentální sochy světa: má délku přibližně 73,5 m (cca 240 stop) a výšku kolem 20 m (66 stop); obličej je široký asi 4 m (13 stop).

Historie a datování

Tradice i většina archeologů připisuje vznik Sfingy době Staré říše a konkrétně panování faraona Chafrea (asi 2558–2532 př. n. l.), který je často ztotožňován s lidskou hlavou sochy. Přesné písemné doklady ke stavbě však chybějí — Sfinga se neobjevuje na žádném známém nápisu ze Staré říše. Významnou ranou zmínkou je tzv. „Snová stéla“ faraona Thutmose IV. z Nové říše, v níž je Sfinga pojmenována Hor-em-akhet (Horův obzor) a které podle tradice popisuje Thutmoseův sen a důvod, proč sochu vyčistil a postavil mezi její tlapy stélu.

Archeologické průzkumy a geologické analýzy podporují staroegyptské datování, avšak v posledních desetiletích se objevily i alternativní hypotézy, které navrhují starší původ. Tyto názory však zůstávají minoritní a nejsou obecně přijímány odbornou komunitou.

Popis a konstrukce

Sfinga byla vytesána z jedné vrstvy vápence a její trup tvoří kombinaci původního skálového jádra a dodatečně přistavěných cihelných bloků a opravných vrstev, které byly přidávány při pozdějších restaurovacích zásazích. Maska znázorňuje muže v královské nemes čepici; nos je však odcizen nebo poničen (pravděpodobně zničen úmyslně v pozdějších dobách) a z britských a egyptských sbírek pocházejí některé fragmenty vousu, které byly nalezeny při vykopávkách.

Socha je orientována tak, že čelí východu a její proporce a umístění v areálu pyramid naznačují silné symbolické a rituální vazby na královskou moc a solární kulty.

Možný účel

  • Někteří odborníci považují Sfingu za idealizovaný portrét faraona (nejčastěji Chafrea) a za symbol královské moci a ochrany hrobek v areálu pyramid.
  • Další interpretace ji vidí jako strážného boha či talisman, který střeží posvátnou stezku mezi pyramidami a chrámovými komplexem.
  • Existují i hypotézy o astronomickém či rituálním významu — například že výsledná orientace a umístění byly spojeny s pozorováním slunce a určitými svátky. Jiné, méně rozšířené teorie se zmiňují o vztahu k pozici vycházejícího slunce v den jarní rovnodennosti v době souhvězdí Lva.

Obnova a poškození

Sfinga byla po staletí částečně či téměř zcela zasypána pískem a pravidelně vyhledávána a odkrývána různými vykopávači. Významný zásah provedl v roce 1817 italský archeolog Giovanni Battista Belzoni, který odstranil velké množství písku a zpřístupnil sochu moderním badatelům a turistům.

Dnes Sfinga podléhá postupné degradaci vlivem vítrů, abrazivního písku, vzlínající podzemní vody, slané migrace solí a vykonávaného káhirského průmyslového znečištění a smogu, který urychluje erozi. Pokusy o obnovu v minulém století, kdy byly na některá místa aplikovány nekompatibilní cementové a betonové zásypy, často vedly ke zhoršení stavu, protože tyto materiály reagovaly odlišně na vlhkost a teplotu a omezovaly přirozené odvětrávání kamene.

Současné restaurování probíhá pod dohledem archeologů a konservátorů podřízených Nejvyšší radě pro památky (a později Ministerstvu pro památky a muzea). Práce zahrnují:

  • odvodnění a kontrolu hladiny podzemní vody v okolí Sfingy,
  • odstranění nekompatibilních oprav z minulosti a jejich nahrazení šetrnými, pro kamenný materiál vhodnými materiály,
  • chemickou a fyzikální konzervaci povrchu vápence,
  • monitorování mikroklimatu, včetně vlhkosti a zasolení, a zavedení ochranných opatření proti znečištění a nežádoucím zátěžím,
  • omezení přímého kontaktu návštěvníků s nejcitlivějšími částmi památky a zlepšení řízení turistického provozu.

Kulturní význam

Velká sfinga je nejen archeologickou památkou, ale i silným symbolem egyptského kulturního dědictví a národního čištění. Přitahuje miliony návštěvníků ročně a je předmětem soustavného vědeckého zkoumání. Ochrana Sfingy je proto kombinací archeologické bádání, konzervátorské praxe a řízení turismu, při němž se hledá rovnováha mezi zpřístupněním památky veřejnosti a jejím dlouhodobým zachováním pro budoucí generace.