FPGA – polní programovatelné hradlové pole: definice, princip a použití

Objevte vše o FPGA: definice, princip fungování a praktické použití v elektronikě a vývoji — srozumitelně, technicky a pro inženýry i začátečníky.

Autor: Leandro Alegsa

Polní programovatelné hradlové pole (zkratka FPGA – Field-Programmable Gate Array) je integrovaný obvod určený k vytváření rekonfigurovatelných digitálních logických obvodů. Na rozdíl od pevně daných logických hradel nebo standardních integrovaných obvodů má FPGA po výrobě nedefinovanou funkci a teprve po nahrání konfigurace vykonává konkrétní digitální návrh. Proto se FPGA používají tam, kde je potřeba flexibilita, rychlé prototypování nebo vysoký paralelismus výpočtů.

Definice a základní princip

FPGA patří do širší kategorie programovatelných logických zařízení (PLD). Základní myšlenka je, že návrhář vytvoří popis hardwaru (např. v jazyce VHDL nebo Verilog), tento popis se přeloží do konfiguračních dat (bitstream) a tato data nakonfigurují vnitřní prvky FPGA tak, aby spolu vytvořily požadovaný digitální obvod.

Architektura FPGA – hlavní stavební bloky

Typické FPGA obsahuje několik druhů pevně integrovaných prvků, které spolu tvoří flexibilní platformu:

  • Logické bloky (CLB / Logic Cells / Logic Elements) – obsahují LUT (lookup table), které realizují logické funkce, a flip‑flopy pro ukládání stavů.
  • Bloky paměti (BRAM) – vestavěné paměti RAM pro ukládání dat, FIFO apod.
  • DSP bloky – specializované výpočetní jednotky pro rychlé násobení a akumulaci (efektivní v signálovém zpracování).
  • IO bloky – rozhraní pro připojení k vnějším signálům, s možností přizpůsobit napěťové hladiny a rychlost.
  • Rychlé transceivery – pro vysokorychlostní sériové rozhraní (PCIe, Ethernet, serial links).
  • Hodiny a PLL/MMCM – generátory a rozdělovače hodinových signálů.

Konfigurace a typy paměti

Mnoho moderních FPGA (zejména SRAM‑based) je po vypnutí napájení volatile, tedy nepamatuje si konfiguraci. Proto se konfigurace ukládá do externí nebo interní nevolatilní paměti (flash, SPI‑EEPROM) a při startu se konfigurační data nahrají do FPGA. Existují ale i FPGA s vestavěnou nevolatilní konfigurací (např. některé flash‑based či antifuse FPGA), které konfiguraci uchovají i bez externího čipu.

Konfigurace lze do FPGA nahrát několika způsoby:

  • přes JTAG (běžné pro vývoj a programování),
  • přes rozhraní SPI / Quad‑SPI z externí flash paměti při bootu,
  • z SD karty nebo jiného bootovacího média,
  • přímým zápisem z hostitelského zařízení (např. USB programátor).

Vývojní proces a nástroje

Standardní vývojní postup pro FPGA zahrnuje tyto kroky:

  • popis návrhu v HDL (nejčastěji VHDL nebo Verilog),
  • synthése – překlad HDL do sítě logických prvků (LUT, FF) a vytvoření netlistu,
  • implementace (place & route) – umístění prvků na fyzické zdroje FPGA a propojení tras,
  • časování (timing analysis) – ověření, že signály stihnou přechody při daných frekvencích,
  • generování bitstreamu – vytvoření souboru pro konfiguraci FPGA,
  • programování FPGA a testování v cílovém systému.

Výrobci FPGA (např. Xilinx/AMD, Intel/Altera, Microchip/Actel) poskytují proprietární nástroje (Vivado, Quartus, Libero atd.). Vedle nich existují nástroje třetích stran, open‑source projekty a technologie jako HLS (High-Level Synthesis), které umožňují generovat hardware z vyšších jazyků (C/C++), nebo použití frameworků jako OpenCL pro akceleraci.

Porovnání s mikroprocesory a CPLD

FPGA nejsou primárně určena ke spouštění software – samotné FPGA bez konfigurace „nic nespouští“. Je-li však do FPGA implementována procesorová architektura (hard‑core nebo soft‑core), může tento procesor spouštět software stejně jako běžný mikroprocesor.

Některé rozdíly:

  • Paralelismus: FPGA umožňuje zcela paralelní realizaci logiky, zatímco CPU vykonává instrukce sekvenčně (i když s vícejádrovými a SIMD technikami).
  • Flexibilita: FPGA lze rekonfigurovat a implementovat libovolnou logiku; CPLD mají jednodušší architekturu a menší kapacitu.
  • Výkon pro specifické úlohy: pro úlohy typu signálové zpracování, DSP a šifrování často FPGA překonávají CPU/GPU díky paralelismu a specializovaným blokům.

Výhody a nevýhody

  • Výhody
    • Vysoký paralelismus a možnost hardwarové akcelerace algoritmů.
    • Rychlé prototypování a možnost aktualizace funkce bez změny HW.
    • Integrace různých rozhraní a specializovaných bloků v jednom čipu.
  • Nevýhody
    • Vyšší cena a spotřeba než u velmi jednoduchých PLD nebo u ASIC při velkých sériích (ASIC může být při masové výrobě levnější).
    • Složitější návrhový proces a potřeba zvládnout časování a signálovou integritu.
    • U většiny FPGA potřeba externí nevolatilní paměti pro ukládání konfigurace (u SRAM‑based typů).

Typické použití

FPGA se uplatní v široké škále aplikací:

  • rychlé síťové prvky (switches, smart NICs),
  • zpracování signálu a obrazu (radary, SDR – software‑defined radio),
  • akcelerace výpočtů (datová centra, strojové učení),
  • řízení průmyslových systémů a robotiky,
  • obrana a kosmonautika (radiation‑hard verze),
  • prototypování a emulace ASIC před výrobou.

Pokročilé možnosti

Moderní FPGA nabízejí i pokročilé funkce:

  • Partial reconfiguration – částečná rekonfigurace části FPGA za běhu bez přerušení ostatních funkcí.
  • Bitstream encryption – ochrana návrhu šifrováním bitstreamu proti kopírování.
  • Hard‑core procesory integrované přímo v křemíku (např. ARM jádra v SoC FPGA) pro kombinaci softwaru a hardwaru na jednom čipu.
  • Design reuse / IP cores – výrobci a třetí strany poskytují osvědčené bloky (Ethernet řadiče, PCIe, procesorové jádra atd.), které zrychlují vývoj.

Jak začít s FPGA

Pro začátečníky doporučuji:

  • pořízení levného vývojového kitu od renomovaného výrobce,
  • studium základů VHDL/Verilog a jednoduchých příkladů (blikání LED, počítadlo, UART),
  • seznámení se s nástroji výrobce (synthèse → implementace → programování přes JTAG/USB),
  • využití online tutoriálů a komunit (fóra, příklady na GitHubu).

FPGA jsou silným prostředkem pro návrh vysoce výkonných, flexibilních a často jedinečných elektronických řešení. Správným výběrem typu FPGA, znalostí návrhových nástrojů a postupným učením se lze rychle přesunout od jednoduchých projektů k náročným aplikacím v průmyslu i výzkumu.

Zoom


Vnitřní struktura

FPGA jsou obecně postaveny na programovatelných logických prvcích a programovatelných propojeních. Jedním ze stavebních prvků logických prvků je programovatelná vyhledávací tabulka (LUT). LUT lze naprogramovat tak, aby na výstupu byla jakákoli hodnota daná vstupními hodnotami. Tímto způsobem lze LUT naprogramovat jako libovolný typ logiky se stejným počtem vstupů a výstupů. Například tabulku LUT s 2 vstupy a 1 výstupem lze naprogramovat tak, aby napodobovala logiku dvouvstupového AND, OR, NAND, NOR, XOR atd. Výstup této LUT lze buď uložit pomocí registru, nebo připojit ke vstupu jiné LUT. Pomocí programovatelného muxu lze FPGA naprogramovat tak, aby zvolil registrovaný nebo neregistrovaný výstup. Tato kombinace LUT, registru a muxu představuje obecnou strukturu logického prvku.

K propojení těchto logických prvků se používají propustné tranzistory. Tranzistor lze naprogramovat tak, aby signál buď připojil, nebo nepřipojil, čímž FPGA získá možnost velmi specifického propojení logických prvků. Pokud například výstup jednoho logického prvku bude napájet vstup jiného, lze propustný tranzistor naprogramovat tak, aby tyto dva vodiče spojil dohromady a odpovídal zadané logice. Mezi logickými prvky a propustnými tranzistory může kompilátor vzít hardwarový popis z HDL, vytvořit logiku pro logické prvky a propojit je dohromady pomocí propustných tranzistorů.

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to programovatelné hradlové pole (FPGA)?


Odpověď: Pole programovatelných hradel (FPGA) je elektronická součástka používaná k vytváření rekonfigurovatelných digitálních obvodů. V době výroby má nedefinovanou funkci a před použitím v obvodu musí být naprogramováno nebo překonfigurováno.

Otázka: Jak se FPGA liší od logického hradla?


Odpověď: FPGA se liší od logického hradla tím, že logické hradlo má pevně danou funkci, zatímco FPGA má v okamžiku výroby nedefinovanou funkci.

Otázka: Jaký typ integrovaného obvodu je FPGA?


Odpověď: FPGA je integrovaný obvod z kategorie programovatelných logických zařízení neboli PLD.

Otázka: Jaké jsou nevýhody používání FPGA ve srovnání s jinými PLD?


Odpověď: Jednou z nevýhod použití FPGA ve srovnání s jinými PLD je, že si nepamatují svůj návrh po odpojení napájení, takže potřebují samostatný konfigurační paměťový čip, který návrh uchovává. Jsou také dražší než jiné typy PLD.

Otázka: Jak se programuje FPGA?


Odpověď: K programování FPGA používají inženýři inženýrský software pro Windows nebo Linux, aby vytvořili návrhy napsané v jazycích pro popis hardwaru, jako jsou VHDL a Verilog. Software pak tento kód přeloží do logických prvků dostupných ve vybraných FGPA a umístí je pomocí procesů place and route, čímž vznikne bitový soubor, který lze naprogramovat buď do konfigurační paměti, nebo přímo do samotného FGPA pomocí USB programátoru připojeného k jeho portu JTAG.

Otázka: Jsou mikroprocesory a mikrokontroléry podobné FGPA?


Odpověď: Ne, mikroprocesory a mikrokontroléry se od FGPA liší tím, že ve své základní podobě nemohou spouštět software; tuto schopnost mají pouze tehdy, je-li jim dána konfigurace obsahující architekturu procesoru.


Vyhledávání
AlegsaOnline.com - 2020 / 2025 - License CC3