Deinotherium byl velký chobotnatec příbuzný současným slonům. Pozoruhodný je jejich zkrácený chobot a dolů zahnuté kly. Fossilní nálezy ukazují, že šlo o robustní zvířata s mohutnou lebkou a silnými končetinami, přizpůsobenými k nošení velké hmotnosti.
Existovalo několik druhů rodu Deinotherium, které obývaly části Afriky, Asie a Evropy během neogénu (především v období miocénu až pliocénu, tedy přibližně před desítkami milionů až několika miliony let). Deinotherium bylo obecně větší než dnešní sloni: dosahovalo výšky v kohoutku kolem 3–4 metrů a hmotnosti několika tun (u některých druhů odhadovaně i více tun).
Vzhled a anatomie
Kly a čelist: Nejtypičtějším rysům byly kly vyrůstající z dolní čelisti a zahnuté směrem dolů a vzad. Horní čelist kly nevyrůstaly, což je odlišuje od moderních slonů. Kly měly různé velikosti a tvary u jednotlivých druhů a sloužily k různým účelům.
Chobot: Chobot Deinotherium byl pravděpodobně kratší než u dnešních slonů; lebka naznačuje jinou polohu svalů a vazů chobotu. Přesná délka a jemná motorika chobotu nejsou známy, ale zřejmě stačil na uchopování větví i na manipulaci potravy.
Stavba těla: Končetiny byly sloupovité (graviportální), přizpůsobené k nošení velké hmotnosti při pomalém pohybu. Zuby indikují, že šlo o spíše listově se živící zvíře (browser) než travojače.
Potrava a chování
O způsobu, jakým Deinotherium používalo své zvláštní kly, se vedou rozsáhlé diskuse. Mohlo se zakořeňovat v půdě a hledat podzemní části rostlin, jako jsou kořeny a hlízy, stahovat větve, aby je ulámalo a dosáhlo na listy, nebo stahovat měkkou kůru z kmenů stromů. Analýzy zubního opotřebení a izotopové studie naznačují, že většina druhů byla specializovaná na listnatou vegetaci a kůru stromů.
Je pravděpodobné, že Deinotherium žilo ve stádech nebo menších sociálních skupinách podobně jako moderní sloni, protože větší byl důvod k sociálnímu chování (ochrana mláďat, hledání potravy), ovšem přímé důkazy o sociální struktuře chybějí.
Výskyt, fosilní nálezy a souvislost s hominidy
Fosilie deinotherií byly objeveny v mnoha lokalitách Afriky, Asie a Evropy. Některé africké lokality, kde byly nálezy deinotheria, obsahují také pozůstatky pravěkých hominidů a jiných savců stejného období — to dokládá, že různé druhy obývaly stejné oblasti nebo se střídaly v čase v podobných biotopech. Společné naleziště však neznamená bezprostřední ekologickou interakci, ale poskytuje důležité kontextuální informace o tehdejší krajině a klimatu.
Vymření
Rod Deinotherium postupně vymizel během pozdního pliocénu až raného pleistocénu. Předpokládané příčiny vymření zahrnují klimatické ochlazení a vysušování, které vedly ke změnám vegetace (úbytek listnatých lesů a rozšíření travních porostů), a tím i k úbytku vhodné potravy. Specializovaná morfologie kůlů a zubů mohla omezovat adaptabilitu na měnící se podmínky a konkurenci s jinými velkými bylinožravci.
Význam pro paleontologii
Deinotherium je důležitý pro pochopení evoluce chobotnatců (Proboscidea) — ukazuje jedinečnou adaptaci v podobě dolních zahnutých kůlů a různé ekologické strategie. Fosilní nálezy pomáhají rekonstruovat dávné ekosystémy, klima a rozložení fauny na několika kontinentech v průběhu neogénu.
Výzkum deinotherií pokračuje: nové nálezy lebek, koster a analýzy zubního pavouka (opotřebení) upřesňují představu o jejich způsobu života, potravních návycích i době vymření.