Kulturní relativismus: pojem, dějiny a význam v antropologii

Franz Boas si všiml, že lidé, kteří studují jiné kultury, mají stále tendenci být etnocentričtí a dívat se na jiné kultury se svými vlastními představami o tom, jak by měl vypadat život založený na jejich kultuře. Člověk může být etnocentrický, aniž by to měl v úmyslu. Etnocentrismus je představa, že vlastní kultura je nejlepší, a ostatní kultury jsou studovány nebo nahlíženy s tímto pohledem. V Boasově článku "O střídání zvuků" vysvětluje, jak různé kultury vnímají zvuk odlišně. Když lidé studují nebo přicházejí do kontaktu s jinými kulturami, dochází k nepochopení zvuků a jazyka. Příkladem, který Boas používá, je studium eskymáckých textů, slov a jazyků zapsaných v Úřadu pro etnologii Britské Kolumbie. Bylo zde mnoho chybných hláskových zápisů, které byly vysvětleny nepochopením ze strany jiných kultur, které mají jiný fonetický systém zakořeněný v životě člověka.

Aby se tento etnocentrismus při studiu jiných kultur omezil, musel by podle Boase žít s lidmi, které studuje, po delší dobu. Člověk by se tak mohl lépe naučit danou kulturu a jazyk a pak by se snížil počet případů, kdy špatně interpretuje zvuky a jazyk dané kultury.  

Jedna ze studentek Franze Boase, Ruth Benedictová, byla antropoložkou, která studovala víru a praktiky v rámci sociálního systému dané kultury. Všimla si, že se z nich stávají smíšené vzorce představ a praktik. Benedictová věřila, že lidé by měli poznat všechny způsoby života. Způsob, jakým lidé projevují emoce, provádějí každodenní rutinu nebo vykonávají běžné funkce, se mění na základě vlastní kultury každého jednotlivce. Benedict se domníval, že studiem těchto kultur mohou lidé pochopit, že každá kultura má jiný způsob života a že způsob, jakým daný člověk žije, není jediný způsob, jakým

Ruth Benedictová si také všimla, že názor jednotlivce na to, jaké jednání je správné a jaké špatné, závisí na jeho vlastní kultuře. Člověk si vytvářel představu o tom, co je správné a co špatné, na základě společenských norem a hodnot své kultury. Následně si vytvořili svůj systém morálky, který jim říkal, jak mají žít. Benedikt věřil, že morálka jednoho člověka nemusí být nutně lepší nebo horší než morálka jiného člověka; vše záleží na společnosti, ve které žije.

Dva antropologové, George Marcus a Michael Fisher, vysvětlují, že kulturní relativismus je kritickým nástrojem, protože je nástrojem používaným při analýze a studiu jiných kultur. Používá se také k sebereflexi naší vlastní kultury. Příkladem použití kulturního relativismu jako kritického nástroje je výzkum antropoložky Margaret Meadové. Po zkoumání sexuality mladých žen na Samoi, která se nachází na Nové Guineji, Meadová zpochybňuje "přirozený" stres spojený s dospíváním a sexualitou Američanů, který se nutně musí stát.

Richard Feinberg, antropolog, rozlišuje tři typy kulturního relativismu: kontextuální, etický a epistemologický. Kontextuální relativismus je definován tak, že členové určitého společenství nebo společnosti mají přesvědčení a praktiky, které jsou reprezentovány symboly a významy, jimž je třeba v rámci dané kultury rozumět. Praxe, která se zdá být podobná ve dvou různých kulturách, může být v těchto dvou komunitách chápána zcela odlišně, což je myšlenka, kterou Boas ve svých pracích zdůrazňoval. Etický relativismus je ztotožňován s tím, že kultury nemají dobré nebo špatné praktiky a přesvědčení, takže lidé by neměli být schopni tyto soudy vynášet, jak vysvětlil Benedict. Epistemologický relativismus je vysvětlován jako názor, že člověk nemůže skutečně pochopit jinou kulturu užitečným nebo smysluplným způsobem, což je podobné Boasově "historické antropologii", nyní označované jako historický partikularismus.