Harold Eliot Varmus (narozen 18. prosince 1939 v Oceanside, stát New York) je americký lékařský vědec a nositel Nobelovy ceny za fyziologii nebo medicínu. Proslul zásadními příspěvky k pochopení molekulárních mechanismů vzniku rakoviny. Prezident Barack Obama ho v roce 2010 jmenoval ředitelem Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NCI); funkci ředitele NCI zastával během nadcházejícího období.
Výzkum a Nobelova cena
Spolu s J. Michaelem Bishopem získal Varmus Nobelovu cenu za rok 1989 za objev původu retrovirových onkogenů. Jejich práce prokázala, že onkogeny nalezené ve virech mají své protějšky v normálních buňkách obratlovců — tzv. proto-onkogeny. Tento objev změnil pohled na vznik rakoviny: ukázal, že nádorové geny mohou vznikat z běžných buněčných genů v důsledku mutací nebo nesprávné regulace, nikoli pouze přenosem virů. Varmus svůj výzkum shrnul a rozvinul ve své nobelovské přednášce, která zdůraznila význam molekulárně-genetického přístupu k pochopení karcinogeneze.
Kariéra a publicistika
Varmus působil na řadě významných akademických a výzkumných pracovišť, zejména na University of California, San Francisco (UCSF), kde probíhal základní výzkum vedoucí k objevu proto-onkogenů. Dále zastával vedoucí funkce v institucionální správě vědy na národní úrovni, včetně ředitele National Institutes of Health (NIH). Ve svých administrativních rolích prosazoval podporu základního výzkumu, interdisciplinární spolupráci a zvyšování dostupnosti výsledků výzkumu široké veřejnosti.
Vliv a veřejné působení
Objev Harolda Varmuse měl dalekosáhlé dopady na onkologii i biomedicínský výzkum obecně: položil základy pro identifikaci konkrétních genů zapojených do vzniku různých typů nádorů a otevřel cestu k cíleným terapeutickým přístupům. Kromě výzkumné činnosti se Varmus aktivně podílel na vědecké politice, byl zapojen do poradních orgánů vlády a podporoval iniciativy zaměřené na otevřený přístup k vědeckým publikacím a sdílení dat.
Důležitost: Harold Varmus je považován za jednu z klíčových osobností moderní molekulární onkologie; jeho poznatky změnily základní předpoklady o původu nádorových genů a ovlivnily následný vývoj diagnostiky i léčby rakoviny.