Následuje seznam významných zemětřesení:

Richterova stupnice byla přijata v roce 1935 a ve výše uvedené tabulce byla použita i o dřívějších zemětřeseních pouze orientačně. Účinky zemětřesení se kdysi měřily podle Mercalliho stupnice, která zohledňuje praktické škody, jež seismická událost způsobí na infrastruktuře a domech, a nyní se používá jakési srovnání obou stupnic, zejména pro staré události.

 

Měřítka a jejich význam

V seismologii rozlišujeme dvě základní kategorie hodnocení zemětřesení:

  • Magnituda – číselná hodnota popisující velikost uvolněné energie při zemětřesení. Původní Richterova stupnice (logaritmická) byla široce používaná, od 70. let 20. století ji však pro velké otřesy častěji nahrazuje momentová magnituda (Mw), která věrněji odráží uvolněnou energii u silných zemětřesení.
  • Intenzita – popisuje účinky zemětřesení na lidi, budovy a krajinu v konkrétním místě. Typickým příkladem je Mercalliho stupnice (1–12). V Evropě se používá také EMS-98 (Evropská makroseismická stupnice) a dříve i MSK.

Rozdíl mezi magnitudou a intenzitou

  • Magnituda je vlastnost zdroje zemětřesení a je stejná bez ohledu na to, kde se měří (nezávisí na vzdálenosti od epicentra), zatímco intenzita závisí na vzdálenosti od epicentra, hloubce zemětřesení, geologii podloží a konstrukci staveb.
  • Intenzita popisuje lokální škody a vnímání otřesů, magnituda popisuje „velikost“ události jako takové.
  • Proto má smysl u velké události uvádět obě hodnoty — magnitudu pro porovnání událostí a intenzitu pro odhad dopadů na obyvatelstvo a infrastrukturu.

Jak se měří dnes

  • Seismické vlny zachycují seismografy / seismometry rozmístěné v sítích (národní i mezinárodní). Moderní automatické systémy určují magnitudu, epicentrum a hloubku.
  • Pro nejpřesnější ohodnocení velkých zemětřesení se využívá výpočet momentové magnitudy (Mw) z momentu zlomu (seis­mický moment).
  • Makroseismické šetření (dotazníky, hodnocení poškození) se používá k určení intenzit (Mercalli, EMS-98), zejména pro historické události, které nebyly instrumentálně zaznamenány.
  • Dalšími parametry jsou například PGA (peak ground acceleration) nebo PGV (peak ground velocity), které popisují maximální zrychlení či rychlost pohybu země v určitém místě a jsou důležité pro konstrukční inženýrství.

Historická zemětřesení a odhad parametrů

Pro starší události, které se staly před existencí hustých seismických sítí, se magnituda často odhaduje z popisů škod, novinových zpráv, historických záznamů a geologických stop (např. posunů v terénu, sesuvů). Takové odhady jsou vždy zatížené nejistotou a proto se v seznamech uvádějí orientačně. Srovnání Mercalliho intenzity s magnitudou může dát přibližnou představu, ale výsledky závisí na hloubce otřesu, vzdálenosti a typu zasaženého podloží.

Orientace: klasifikace podle magnitudy

  • < 2,0 – mikrozemětřesení, běžně necítitelné
  • 2,0–3,9 – slabé, většinou jen citelné v blízkosti epicentra
  • 4,0–4,9 – mírné, může způsobit lehké škody
  • 5,0–5,9 – střední, způsobuje škody na méně pevných stavbách
  • 6,0–6,9 – silné, může zničit slabé budovy a způsobit značné škody
  • 7,0–7,9 – velké, rozsáhlé škody v širokém okolí
  • ≥ 8,0 – velmi velké (katastrofální), devastace na velkém území

Upozornění: tato klasifikace je orientační; skutečné škody závisí i na hloubce otřesu, lokalních geologických poměrech a kvalitě staveb.

Interpretace seznamů zemětřesení

  • Při čtení seznamu významných zemětřesení věnujte pozornost, zda je uváděna magnituda (Mw, ML, Ms, atd.) nebo intenzita (Mercalli, EMS). Různé zdroje mohou používat rozdílné škály.
  • U historických událostí bývá hodnota magnitudu často odhadnutá a může se v různých zdrojích lišit.
  • Pro porovnání únosnosti a rizika v konkrétní oblasti je důležitá kombinace údajů o magnitudě, hloubce, vzdálenosti od osídlení a geologickém podloží.

Pokud potřebujete, mohu doplnit konkrétní seznamy významných zemětřesení podle regionu nebo časového období, případně převést udávané Mercalliho intenzity na orientační magnitudy pro lepší porovnání.