Joséphine de Beauharnais (23. června 1763 – 29. května 1814), vlastním jménem Marie Josèphe Rose Tascher de La Pagerie, byla první manželkou Napoléona Bonaparta a jako jeho choť se stala první francouzskou císařovnou. Pocházela z Martiniku, kde prožila dětství v prostředí koloniální šlechty. Její první manžel Alexandre de Beauharnais byl během hrůzovlády gilotinován, a Joséphine sama byla na čas uvězněna v pařížském vězení, odkud byla propuštěna až po pádu jakobínského režimu.
Seznámení s Napoleonem znamenalo zásadní obrat v jejím životě. Vzali se roku 1796 a Joséphine se rychle stala důležitou osobností jeho společenského i politického kruhu. Byla známá vytříbeným vkusem, elegancí a schopností pohybovat se v nejvyšší společnosti. Její salon v Malmaisonu se stal vyhledávaným místem pro diplomaty, umělce i politiky a sama císařovna měla významný vliv na módu i dvorský styl své doby.
Z prvního manželství měla dvě děti, Eugèna a Hortense, které Napoleon přijal za své a zajistil jim vysoké postavení. Manželství s Napoleonem však zůstalo bez společného dědice, což se postupně stalo hlavním důvodem jeho rozpadu. V roce 1804 byla Joséphine korunována císařovnou při slavné korunovaci v Notre-Dame, avšak o několik let později se císař rozhodl pro rozvod, aby mohl uzavřít dynasticky výhodnější sňatek. V roce 1810 se s ní rozvedl a oženil se s Marií Louisou Rakouskou.
Po rozvodu si Joséphine ponechala titul císařovny a stáhla se do sídla Malmaison, kde žila v klidnějším prostředí a věnovala se zahradám, umění a sbírkám rostlin. Zemřela v roce 1814, krátce po pádu Napoleonovy moci. Přesto zůstala v dějinách Francie i evropské aristokracie výraznou postavou – ženou, která spojila osobní půvab, společenský talent a neobyčejný historický osud.