Ferdinand VI. (Fernando; 23. září 1713 – 10. srpna 1759) byl španělský král od července 1746 do své smrti v roce 1759 ve věku 49 let. Byl čtvrtým synem předchozího panovníka Filipa V. a jeho první manželky Marie Luisy Savojské. Jako třetí Bourbon vládnoucí Španělsku zemřel bezdětný a králem se stal jeho nevlastní bratr Karel.

 

Život a rodina

Ferdinand vyrůstal na dvoře svého otce a jeho rané mládí bylo ovlivněno dynastickými spory a obměnami v královské rodině. V roce 1729 se oženil s Marií Barborou Portugalskou (Maria Bárbara), s níž však neměl žádné potomky. Manželství bylo považováno za klidné a Ferdinand si velmi vážil své manželky; její náhlý odchod v roce 1758 na něj měl těžký dopad.

Vláda a zahraniční politika

Na trůn nastoupil po smrti Filipa V. v červenci 1746. Jeho vláda byla charakterizována snahou udržet Španělsko mimo velké evropské konflikty a preferencí mírové diplomacie. V době jeho panování se Španělsko nezapojilo do rozsáhlých válečných tažení, která by zemi výrazně vyčerpala, a Ferdinand usiloval o stabilizaci vztahů s ostatními mocnostmi.

Reformy a vnitřní politika

Ferdinand podporoval reformy zaměřené na modernizaci státní správy, financí, obchodu a námořnictva. Mezi jeho poradce a ministry patřel významný státník markýz de la Ensenada (Zenón de Somodevilla), který prosazoval administrativní a ekonomická opatření, zlepšení loďstva, rozvoj námořního obchodu a projekty pro upevnění státní moci. Cílem těchto reforem bylo zvýšit efektivitu státní správy a hospodářský zisk, včetně posílení kontroly nad koloniemi.

Kultura, věda a dvůr

Ferdinand VI. byl příznivcem umění a věd; na dvoře podporoval hudbu, malířství a učení. Dvůr hostil významné umělce a interprety: známým příkladem je italský kastrát Farinelli (Carlo Broschi), který působil u španělského dvora a jehož zpěv měl podle dobových zpráv uklidňující vliv na melancholického krále. Podporovaná byla i činnost uměleckých akademií a sběratelství, což přispělo k rozvoji kultury v zemi.

Zdraví, úpadek a následnictví

Po smrti královny Marie Barbory v roce 1758 Ferdinand upadl do silné deprese a postupně se stáhl z veřejného života; vládu za něj do značné míry vykonávali ministři. Král zemřel 10. srpna 1759. Protože nezanechal potomky, usedl na trůn jeho nevlastní bratr Karel, později známý jako Karel III., který přinesl další vlnu reforem a pokračoval v modernizačních snahách království.

Dědictví

  • Ferdinandova vláda se vyznačovala politikou neutrality a snahou o vnitřní konsolidaci státu.
  • Podporoval reformy v administrativě, financích a námořnictvu, jejichž cílem byla modernizace Španělska.
  • Kulturně posílil pozici dvora jako centra umění a hudby; jeho dvůr je památný i díky blízkému vztahu s Farinellim.
  • Následnictví Karla III. znamenalo pokračování reforem, avšak i změnu orientace a personálních poměrů na španělském dvoře.