Damien Steven Hirst (narozen 7. června 1965) je anglický výtvarník a jedna z nejznámějších postav britské scéně Young British Artists (YBA). Studoval na Goldsmiths College (University of London), kde se na přelomu 80. a 90. let podílel na formování skupiny YBA, která se proslavila provokativními performancemi a instalacemi v 90. letech 20. století. Hirst spolupracoval a dlouho se přátelil se známým sběratelem Charlesem Saatchim; jejich vztah však později ochladl a v roce 2003 přestali být spojeni. V roce 2010 odhadl Sunday Times jeho majetek na 215 milionů liber, díky čemuž je často označován za jednoho z nejbohatších žijících britských umělců. Hirst založil také vlastní ateliér a obchodní struktury (známé jako Science Ltd.), kde zaměstnává rozsáhlý tým asistentů a řemeslníků, kteří mu pomáhají realizovat velké série děl.

Témata a charakter děl

Ústředním motivem Hirstovy tvorby je smrt, pomíjivost života a vztah vědy, náboženství a konzumu. Proslavil se především pracemi, v nichž jsou uhynulá zvířata konzervována ve formaldehydu a vystavena v průhledných vitrínách. Tyto práce kombinují estetiku muzea, vědeckou exhibici a šokující přímý kontakt s úmrtím.

Mezi nejznámější příklady patří Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého (1991) — exponát obsahující žraloka tygřího ponořeného ve formaldehydu, a monumentální dvojice děl jako Mother and Child Divided (1993) — rozčtvrcené kráva a tele, rovněž konzervované. Dále vytvořil instalaci A Thousand Years, pracující s životním cyklem much a larvami, která zdůrazňuje rozklad a koloběh života.

Hirst se rovněž proslavil sériemi méně morbidními, ale technologicky a produkčně náročnými: točené obrazy (spin paintings) – barevné kruhové malby vznikající na rotujícím plátně, a bodové obrazy (spot paintings) – pole pravidelných barevných teček uspořádaných do mřížky. U «spotů» ale Hirst sám často funguje jako autor koncepce; samotné malování mnoha verzí provádějí asistenti, což vedlo k debatám o autorství a výrobním modelu jeho ateliéru. Mezi další slavná díla patří monumentální lebka osázená diamanty For the Love of God (2007) — platinový odlitek lidské lebky vykládaný tisíci diamanty, která vyvolala rozsáhlou diskusi o hodnotě, komercializaci a šokovacím efektu v současném umění.

Výstavy, prodej a rekordy

Hirst je nejen umělecky, ale i komerčně mimořádně úspěšný. V září 2008 uspořádal výjimečnou aukci svých děl přímo v aukční síni Sotheby's, aukce v Londýně, kde prodal celou kolekci vystavených děl — událost, která se do té doby nestala u jiného žijícího umělce. Aukce, nazvaná Beautiful Inside My Head Forever, vynesla přibližně 111 milionů liber (198 milionů dolarů), čímž Hirst překonal aukční rekordy pro jednotlivého umělce. Mezi předchozími dražbami vynikalo i dílo Zlaté tele, zvíře pokryté 18karátovým zlatem, konzervované ve formaldehydu, které se prodalo za přibližně 10,3 milionu liber.

Kontroverze a kritika

Hirstova práce je velmi polarizující: zatímco někteří kritici a kurátoři oceňují jeho odvahu, formální jistotu a schopnost otevírat existenční témata, jiní mu vyčítají okázalost, kalkul a závislost na trhu s uměním. Od konce 90. let byly některé jeho práce označovány za plagiáty nebo za příliš závislé na nalezených motivech. Bylo například zjištěno, že jedna z jeho soch – v textu označená jako Hymna je – je úzce založena na existující dětské hračce; původní tvůrce této hračky Hirsta zažaloval a případ byl nakonec vyřešen mimosoudně. K dalším sporům patří diskuse o míře, v jaké se na jeho dílech podílejí asistenti, a o tom, co vlastně znamená autorství v rámci velkých ateliérových produkcí.

Dědictví a vliv

Damien Hirst zůstal klíčovou postavou britského i světového současného umění: jeho práce iniciovaly široké diskuse o hranicích umění, roli šoku při komunikaci s publikem a vztahu mezi trhem a tvorbou. Navzdory kontroverzím má Hirst rozsáhlý vliv — od institucionálních sbírek po komerční galerijní scénu — a jeho obrazy a instalace nadále vyvolávají silné reakce veřejnosti i odborné veřejnosti.