Cosimo II. de' Medici (12. května 1590 – 28. února 1621) byl toskánským velkovévodou v letech 1609–1621. Byl starším synem Ferdinanda I. Medicejského, velkovévody toskánského a Kristiny Lotrinské. Oženil se s Marií Magdalenou Rakouskou a měl osm dětí; nástupcem na trůnu se stal jeho nejstarší syn Ferdinando II.
Mládí a vzdělání
Cosimo vyrůstal v tradičním medicejském prostředí, které kladlo důraz na vzdělání a kulturní mecenát. V dětství měl jako učitele Galilea Galileiho, což později významně ovlivnilo jeho vztah k vědě a vědcům. Také formální výchova zahrnovala politické a vojenské základy, přípravu na úlohu vrchního představitele státu a kontakty se soudy evropských mocností.
Vláda a státní správa
Po nástupu na trůn v roce 1609 Cosimo II. delegoval velkou část každodenní správy Toskánska na ministry a důvěrníky. Sám se méně angažoval v rutinní správě a nechal pokračovat v politice stabilizace a neutrality, kterou vymezilo předchozí medicejské vedení. Toskánsko za jeho vlády zůstalo relativně klidné, obchod a zemědělství fungovaly bez větších otřesů a hlavním rysem období byla spíše konzervace stávajících pořádků než velké reformy nebo expanzivní politika.
Mecenát a vztah s vědou
Cosimo II. se nejvíce zapsal do dějin jako mecenáš vědy. Díky vztahu s Galileem Galileim získal Galileo v roce 1610 pevnou podporu dvoru: po svých astronomických objevech (včetně čtyř měsíců planety Jupiter) Galileo věnoval práci Cosimovi a pojmenoval objevené objekty „Sidera Medicea“ (Medicejské hvězdy) na počest rodu Medicejských. Cosimo II. poté Galilea oficiálně podpořil a udělil mu titul dvorního matematika, což autorovi zajistilo přízeň, mocenské krytí a finanční zázemí pro další výzkum. Tato podpora měla dlouhodobý dopad na vědecký rozvoj v Toskánsku a posílila prestiž Florencie jako centra vědeckého myšlení.
Rodina a potomci
Manželství s Marií Magdalenou Rakouskou bylo standardním dynastickým spojením se šlechtickými rody Evropy. Měli osm dětí; nejstarší, Ferdinando II., se po Cosimově smrti stal dalším velkovévodou Toskánska. Rodinná politika a sňatková diplomacie nadále upevňovaly mezinárodní postavení Medicejských, přestože Cosimo II. sám nevynikal diplomacií jako někteří jeho předchůdci.
Smrt a následky
Cosimo II. zemřel 28. února 1621 ve věku 30 let na tuberkulózu. Jeho předčasná smrt zanechala poměrně mladého následníka, Ferdinanda II., takže vládu formálně převzala regentka – Cosimova manželka Marie Magdalena – společně s Cosimovou matkou Kristýnou Lotrinskou. Regentství zajistilo kontinuitu politiky a ochranu zájmů rodu během nezletilosti nového velkovévody.
Dědictví
Cosimo II. sice nevedl aktivní, silně personalizovanou vládu, nicméně jeho podpůrná role pro vědu, především osobní vztah a patronát nad Galileem, měla významné kulturní a vědecké dopady. Jeho krátké a klidné období na trůnu přispělo k udržení stability Toskánska v prvních dekádách 17. století a připravilo půdu pro další rozvoj, který realizoval zejména jeho nástupce.