Kristýna Francouzská (Christine Marie; 10. února 1606 – 27. prosince 1663) byla druhou dcerou francouzského krále Jindřicha IV. a Marie Medicejské. Jako sestra Ludvíka XIII. hrála díky rodinným vazbám významnou roli v politice svého nového domova – Savojského vévodství. V roce 1619 se jako čtrnáctiletá provdala za budoucího Viktora Amadea I., vévodu savojského, čímž se navázalo blízké spojení mezi francouzským králem a savojským dvorem.

Vzdělání, povaha a kulturní vliv

Vzdělání získala na francouzském dvoře a do Savojska přinesla francouzskou kulturu, etiketu a módu. U dvora byla považována za osobu s prchlivou a někdy lehkomyslnou povahou, avšak její chování se s přejímáním odpovědnosti v době regentství změnilo. Podporovala umění a proměnu soudních zvyklostí podle francouzského vzoru; francouzština se díky jejímu vlivu upevnila jako jazyk dvora a diplomacie.

Manželství a potomci

S Viktorem Amadeem I. měla několik dětí; po jeho smrti se hlavní otázkou stala nadále jejich nástupnická práva. Po smrti manžela v roce 1637 byla Kristýna jmenována regentkou ve jménu svého syna Františka Hyacinta. Po brzké smrti tohoto syna v roce 1638 připadl trůn jejímu dalšímu přeživšímu synovi, Karlu Emanuelu II.

Regentství a politické spory

Oficiálně byla Kristýna regentkou až do roku 1648. Její regentství probíhalo v kontextu třicetileté války a v geopoliticky citlivé oblasti mezi Francií a španělskými Habsburky. V čele vlády prosazovala profrancouzskou orientaci Savojska a spoléhala na podporu svého bratra Ludvíka XIII. a francouzských ministrů. To vyvolalo odpor uvnitř savojské dynastie: někteří členové rodu, především Viktorovi bratři, se postavili proti jejímu vlivu a vytvořili protifrancouzské uskupení, často označované jako „principisti“. Spor přerostl ve vleklé vnitropolitické boje, do nichž zasahovaly i zahraniční mocnosti.

Během regentství Kristýna uplatňovala diplomatické a vojenské prostředky k zajištění postavení svého syna a stabilizaci vévodství. Ačkoli formálně přenechala plné vlády dospívajícímu Karlu Emanuelu v polovině 17. století, reálný vliv si udržovala i nadále řadou klientelistických vazeb a kontrolou partikulárních úřadů.

Dědictví a smrt

Kristýna zemřela 27. prosince 1663. Její regentství mělo dlouhodobé následky pro Savojské vévodství: upevnilo profrancouzský kurs dvora, ovlivnilo kulturní a jazykové zvyklosti na savojském dvoře a zároveň vedlo k interním rivalitám, které formovaly politiku vévodství i po její odchodu z aktivní vlády. Hodnocení její osobnosti se různí – někde je vnímána jako silná a rozhodná regentka, jinde jako cizorodý prvek, který prosazoval francouzské zájmy v italsko-alpském prostoru.