Bilabiální trylek je souhláska, kterou tvoří rychlá vibrace obou rtů. Jedná se o relativně vzácný artikulační typ; v Mezinárodní fonetické abecedě je tento zvuk vyjádřen jako ⟨ʙ⟩. Symbol X-SAMPA je B\.

Artikulace

Bilabiální trylek je běžně označován jako znělý trylek obou rtů. Artikulace probíhá tak, že proud vzduchu (pulmonální egrese) prochází mezerou mezi rty a vyvolá jejich opakovanou, rychlou vibraci. Může jít o plně znělý zvuk, ale existují i bezhlasé varianty. Trylek má charakteristický akustický průběh složený z opakujících se zkratek a krátkých periodických rázů.

Výskyt

Bilabiální trylek se vyskytuje v relativně malém počtu jazyků světa. Často se objevuje v amazonských a některých jihoamerických jazycích, kde se může vyskytovat buď jako izolovaný segment, nebo častěji jako součást prenasalizované stopky s trylem při uvolnění. Typickým přepisem této kombinace je [mbʙ]. Takové kombinace se historicky vyvinuly z prenasalizovaných bilabiálních exploziv zmírněných následnou zadní zaokrouhlenou samohláskou, například [mbu], a proto se vyskytují především před zaokrouhlenými zadními samohláskami ([u], [o], případně [y]).

Varianty a alofony

Vedle znělé varianty existují i vzácné bezhlasé formy. Například bezhlasá alveolární afrikáta s bilabiálním trylem ([t̪͡ʙ̥], někdy psaná jako "tᵖ") byla nahlášena v jazyce pirahã a ve čtyřech slovech v čapacuranských jazycích wari' a oro win. Dále se bilabiální trylek může objevovat jako alofon labializovaného bezhlasého alveolárního explozivu /tʷ/ v některých kavkazských jazycích, například v abcházštině a v ubychštině, kde se ale častěji realizuje jako zdvojeně artikulovaná stopa [t͡p].

Historický vývoj a fonotaktika

V mnoha případech bilabiální trylek nevzniká izolovaně, ale jako produkt konkrétní posloupnosti zvuků: prenasalizovaná stopka následovaná zaokrouhlenou zadní samohláskou mohla vést k postupnému oscilování rtů a tím k trylku. Z tohoto důvodu je bilabiální trylek často omezen na prostředí následujícího [u] nebo jiných zaokrouhlených vokálů.

Akustické a perceptivní vlastnosti

Akusticky se bilabiální trylek projevuje jako série krátkých periodických pulsů v nízkofrekvenční části spektra, jejichž frekvence závisí na napětí rtů a síle výdechu. Protože rty jsou relativně měkké a snadno se rozkmitají, je trylek krátkodobý a náročný na percepci mimo typická kontexty (např. před zaokrouhlenými samohláskami).

Příklady a poznámky

  • Uvedené nálezy bilabiálního trylku jsou převážně z amazonských jazyků (např. pirahã) a z čapacuranské rodiny (wari', oro win).
  • V zápisu a transkripci se často setkáváme s prenasalizovanými tvary [mbʙ], které lépe vystihují spojení nosového uzávěru a následného rtového trylku.
  • Některé popisy uvádějí, že v jazycích, kde se bilabiální trylek objevuje, má často omezenou distribuci a může být fonologicky marginalizován (tj. vyskytuje se jen v několika slovech nebo pouze jako alofon).

Bilabiální trylek zůstává zajímavým předmětem fonetického a fonologického výzkumu zejména kvůli své vzácnosti a specifickým artikulačním podmínkám, které vyžaduje.