Abdalá Jaime Bucaram Ortiz (narozen 20. února 1952) je ekvádorský politik a právník, který byl od 10. srpna 1996 do 6. února 1997 prezidentem Ekvádoru. Narodil se v Guayaquilu a pochází z rodiny libanonského původu. Před nástupem do prezidentské funkce se angažoval v podnikání a politice, vybudoval si značnou popularitu díky populistickému stylu vedení a ostře komunikovanému obrazu „muže z lidu“.

Raná politická dráha

Bucaram vstoupil do veřejného života jako aktivní politik a organizátor. V politice si získal přízeň části voličů především díky charismatickému vystupování, rétorice zaměřené na sociální problémy a slibům rychlých řešení. Jeho styl byl často považován za provokativní a teatrální.

Prezidentství (1996–1997)

Po vítězství v prezidentských volbách nastoupil 10. srpna 1996. Jeho prezidentské období bylo velmi krátké a bouřlivé. Bucaram byl veřejně známý svými extravagantními projevy, přezdívkou "El Loco" (česky „blázen“), a netradičním způsobem vedení státu. Vláda čelila kritice za údajné klientelistické praktiky, chaotické rozhodování a problémy v hospodářské politice. Nezvládání ekonomických tlaků, rostoucí veřejný dluh a nespokojenost různých skupin vedly k protestům a nárůstu politického napětí.

Odvolání a následky

Po necelých šesti měsících v úřadu, 6. února 1997, jej Národní kongres Ekvádoru formálně zbavil funkce tím, že ho prohlásil za duševně nezpůsobilého vykonávat prezidentskou funkci. Toto rozhodnutí bylo kontroverzní a vyvolalo širokou debatu doma i v zahraničí o konstitučních postupech a o důvodech odvolání. Odvolání bylo zároveň reakcí na rostoucí tlak veřejnosti, kritiku opozice a obvinění z korupce a zneužívání moci.

Kontroverze a pozdější život

Bucaramova krátká vláda zanechala silně polarizované veřejné mínění. Zatímco jeho odpůrci zdůrazňovali nekompetentnost, korupční skandály a demagogii, jeho stoupenci oceňovali snahu reprezentovat zájmy chudších vrstev a postavit se tradičním elitám. Po odvolání opustil zemi a žil v exilu; v pozdějších letech čelil různým obviněním a vyšetřováním souvisejícím s jeho působením v úřadu, některá řízení však byla komplikovaná politickými a právními spory.

Dědictví

Abdalá Bucaram zůstává v moderních dějinách Ekvádoru jednou z nejkontroverznějších postav 90. let. Jeho prezidentství je často uváděno jako příklad krátkého, dramatického a polarizujícího období v politickém životě země. Historikové a politologové jej hodnotí rozdílně: někteří jej vidí jako symptom větších systémových problémů ekvádorské politiky té doby, jiní jako osobní selhání charakterizované populismem a nedostatkem administrativní kapacity.